 Antologie české poezie Nakladatelství dybbuk dybbuk.cz |
Toho, kdo sleduje knižní trh, požná překvapí, že je obsáhlý výbor označen jako II. díl, byť se na pultech s "jedničkou" ještě nesetkal. A je tomu skutečně tak: první díl vyjde podle informací nakladatele "jako druhý" pravděpodobně příští rok na podzim.
Vydaná druhá část Antologie obsahuje díla básníků, kteří se narodili po roce 1940 a těžiště jejich tvorby je v letech 1986–2006. Mezním datem narození autorů prvního dílu bude sice rok 1939, budou však do něj zahrnuti i ti autoři, kteří se narodili v následujících letech, ovšem jádro jejich díla vzniklo do roku 1986.
Rozdělení autorů do obou svazků je poměrně netypické, stejně jako jejich obrácená vydání, není to ale zdaleka jediná neobvyklost, kterou na sebe Antologie poutá pozornost. Tou hlavní zcela nepochybně bude samotný výběr autorů a jejich řazení.
Čtyři jsou víc než jeden
Editorskou práci má "na svědomí" čtyřčlenný kolektiv Simona Martínková-Racková, Jitka Srbová, Michaela Šmejkalová a Jan Šulc. A protože univerzální model na sestavování básnické antologie (zaplaťpánbůh) neexistuje, editoři takových děl se vždy vystavují kritickému oku více či méně povolaných.
Své by o tom mohl vyprávět například básník a editor Odillo Stradický ze Strdic, který v roce 2001 pro nakladatelství Petrov sestavil velmi osobně pojatou antologii poezie 20. století Ryby katedrál.
Samozřejmě, čtyři editoři jsou víc než jeden, na druhou stranu aktuální Antologie probírá poezii ryze současnou, tedy živý a den po dni se vyvíjející organismus, k němuž nalézt klíč je mnohem složitější než reflektovat minulá období.
Absolutní nejednotnost
Antologie není chronologická, je rozdělena do sedmnácti oddílů, jejichž náplň je, či má být, dána spíše myšlenkovou, tematickou či estetickou souvislostí.
Jenomže: "Verše jedinců i houfců z doby těsně před rokem 2000 i po něm jsou jednotné ve své téměř absolutní nejednotnosti," uzavírá předmluvu jeden z doyenů české poezie Ludvík Kundera.
Ne každá básnická "skupina" (ať už oficiálně traktovaná či automaticky sestavená čtenáři či kritiky bez ohledu na názor samotných protagonistů) je tak "samozřejmá" jako třeba underground, surrealisté nebo křesťansky orientovaní básníci.
Na druhou stranu ale: není příliš podstatné, do jakého "chlívečku" je ten který básník zařazen, to je spíše téma pro kavárenské diskuse. Stejně jako uvažování, proč "ten ano a ten ne", které se bude nejspíš týkat hlavně autorů nejmladší generace.
Je zkrátka třeba mít stále na paměti, že každá antologie je autorskou prací editora (v tomto případě čtyř) a že teprve čas prověří, kde se ve výběru takříkajíc "sekl(i)" a kde naopak prokázali čich na "nového Wernische, Jirouse či Kabeše".
Co se děje na síti
To, čím je II. díl Antologie české poezie ovšem obzvláště přínosný (kromě své samotné existence a pěkné grafické výpravy včetně portrétních fotografií Lenky Raubové a Davida Rauba), je fakt, že do kontextu "na papíře" vydávané poezie staví také poezii internetovou.
Na základě průzkumu řady literárních serverů totiž do zvláštního závěrečného oddílu editoři zařadili ukázky z děl patnácti autorů, skrývajících se až na jednu výjimku pod "nickname", a tím ukázali, jakými cestami se zpřístupňování poezie čtenářům v současné době ubírá možná v první řadě.
Obálku Antologie české poezie zdobí krásný citát Jeana Cocteaua: "Poezie je nevyhnutelně potřebná, kdybych jen věděl k čemu..." Antologie možná leckomu umožní systematizovat si v hlavě aktuální dění v této "nevyhnutelně potřebné" věci. A je krásné, že se ani tak na onu řečnickou otázkou nepokouší odpovědět.
Antologie české poezie, II. díl (1986–2006)
editoři Simona Martínková-Racková, Jitka Srbová, Michaela Šmejkalová a Jan Šulc
vydalo nakladatelství dybbuk 2007, 568 stran
