Básní Odrhovačka olomoucký literát naznačuje prostor pro hravou krutost: "Vyhnal jsem svý Němce ze svých malých Sudet./ Pak jsem to chtěl zapít. Zavřeli mi krám./ Vyvěsil jsem vlajku. Teď už dobře bude./ Vyhnal jsme svý Němce. Hergot, to se mám!// Kopance a klacky, nadávky a facky./ Nebylo to snadný, ale jsou ti tam./ Konečně jsem čistej. Vyhnal jsme svý nácky!/ Vyhnal jsem svý Němce. Zůstal jsem tu sám."
Autor se pak odvrací k rozvernějším obrazům, které však oproti dřívějším sbírkám (Lunovis, Vraní zpěvy, Větrní - zcestné verše) ztrácejí na naléhavosti. Kolikrát zbývá ničím neznepokojující text, melodičností přímo volající po zhudebnění.
Z předchozích sbírek se ví, že Malý dokáže jemnou ironií do veršů dostat běsy konzumu či alkoholového opojení, a to s nadsázkou a stylizací nenásilně velkého gesta. Možná je však právě tahle "nezvalovská" snadnost něčím, co Malému brání pobýt v zakalenějších hlubinách poezie "šmrncnuté" expresionismem.
Mistr v deliriu
Ale dost dobře možné je i to, že autor, který se poslední roky s úspěchem zabývá dětskou poezií, na nějaké vysoké poselství literatury kašle. Je třeba to respektovat, nicméně byla by to pro něho škoda.
A ještě něco: expresivních básní s pitím a skuhráním básníka je ve sbírce nadbytek. Na první pohled by to mohlo vyhlížet i na mistra v deliriu.
Jenže u Malého, u jeho namol střízlivé úhlednosti veršů, spíše běží o nepříliš přesvědčivá stylistická cvičení než o nezbytnost básníka svázaného v existenciálním kozelci.
Hodnocení MF DNES: 50 %
