Barrandov světu nabízí nápady

Barrandov zatím poskytoval zahraničním filmařům hlavně své výrobní služby; teď chce role pootočit. „Zřídili jsme tvůrčí servis, což znamená, že budeme světu nabízet i vlastní náměty vhodné ke koprodukcím,“ slibuje umělecký šéf studia Dušan Kukal. „Cizí produkce říkávají, že se jim tu dobře točilo, rády by se vrátily, ale nemají další projekt. Ten jim navrhneme.“

Sotvakdo by předpokládal, že Evropa, neřkuli Hollywood budou právě na Barrandově hledat nové nápady pro své filmy. Ale Kukal tvrdí, že to možné je. „O látky je nouze všude na světě,“ prohlašuje, „jen je potřeba přinést téma nadnárodní, které zajímá více zemí.“

Takhle už putuje několika evropskými státy literární scénář Václava Duška Vero eretico - Pravý kacíř, jemuž na Barrandově přezdívají „antivávrovský Jan Hus“, fantaskní příběh vinoucí se napříč stoletími a spojující prostřednictvím italské dívky Husovu osobnost s mladým Benitem Mussolinim.

Španělské produkci, která se sháněla po zajímavém námětu, zase navrhli „katolický horor a la Božena Němcová“. A v Hollywoodu, kde má Barrandov stálé zastoupení, nabízí už několik projektů založených na společné americko-rusko-české tematice.

Přesněji se o zamýšlených mezinárodních filmech podle českých nápadů nechce Kukal zatím vyjadřovat - praxe prý bude taková, že autorská práva k nim si Barrandov podrží tři roky a pokud za tu dobu nápad nikde neprodá, vrátí je dotyčnému tvůrci. Na jednom příkladu však doložil, jak by si představoval „hlavní kšeft“ čili velké mezinárodní televizní série.

„Přemýšlíme o cyklu na téma Když velcí byli malí, tedy o světových osobnostech během jejich dospívání. Byly by to půlhodinové povídky o tom, co tak zásadního zažil Jules Verne v pubertě, že se stal spisovatelem, a co vedlo teenagera Edisona k tomu, že pak vynalezl žárovku. Už jednáme s případnými partnery; velikáni by tvořili vždy trojice, tři Francouzi, tři Američané, tři Slováci i Češi,“ prozrazuje.

Tvůrčí servis coby „vývojovou dílnu“ námětů hodlá Barrandov využívat i pro tuzemské výrobce, zejména Českou televizi. Leckdy se naopak kulisy ateliérů výtečně hodí k látce již hotové: třeba pro chystaný film a seriál o Lídě Baarové, v němž si zahrají tamní dobové haly, pro cyklus z filmařského prostředí Fantom stříbrného plátna či pro nové příběhy brněnské ČT o soukromém detektivovi, kterého prý stopa zavede přímo do barrandovských studií.

Podobné projekty je dobré mít v záloze, protože využijí technické zázemí Barrandova i v případě, že by některý jiný zákazník smluvené natáčení odřekl. Což prý hrozí jen výjimečně: „Barrandov má dnes pověst natolik dobrou, až o něm konkurence začala šířit, že tu vypukla epidemie, a ředitel musel jet do Ameriky vysvětlovat, že to není pravda,“ směje se Kukal.

Nabídka vlastních námětů bude ovšem pouze doplňkem stávající činnosti Barrandova, především zakázkových služeb a filmových koprodukcí, jichž má za sebou od roku 1992 už třicet - převážně českých.

V současné době se podílí na vzniku tří domácích děl: již dotočené pohádky Romana Vávry Čert ví proč, k níž právě vzniká hudba a píseň v podání Zuzany Navarové, filmu Ondřeje Trojana Želary, kterému se kvůli spoluúčasti čtyř bývalých c. a k. zemí žertem říká „rakousko-uherská koprodukce“, a černé komedie Davida Ondříčka Jedna ruka netleská, jež slibuje navázat na úspěšné Samotáře a v níž se objeví - stejně jako v Želarech - také Jan Tříska.

Nicméně doby, kdy Barrandov zcela sám film vymyslel, připravil, vyrobil i zaplatil, se nevrátí. „To už si dneska nemůže dovolit nikdo, snad jen Česká televize. Minimální model pro nás je aspoň dvoustranná koprodukce,“ říká barrandovská producentka Helena Uldrichová. Dodává, že i pro odbyt služeb hledají stále nové trhy; teď lákají výrobce filmů i reklam v Německu a Rakousku.