Už scéna a kostýmy (Mikael Melbye) mají oku lahodící romantický nádech. Díky jevištní technice se víla Sylfida lehce vznáší; práce se světlem v obrazu romantické lesní krajiny zase vykouzlí atmosféru ranního rozbřesku.
Mnozí tanečníci z Národního se setkali s Bournonvillem poprvé a je vidět, že ředitel Královského dánského baletu Frank Andersen s nimi udělal pořádný kus práce. Dokonce i sbor překvapil jindy málo vídanou ukázněností a přesností. Povětšinou dobře se s náročnou choreografií popasovali sólisté.
Pro postavu Jamese má ideální předpoklady Richard Kročil. Allegrové vazby mu sedí ideálně a skokové sekvence až na několik zaváhání zvládá lehce a přirozeně. Alternující Alexandre Katsapov sice nemá onu lehkost, ale zase mnohem lépe pracuje s hereckou drobnokresbou. Nikola Márová jako Sylfida je velmi dobrá, ale co naplat, není typem "světlé" éterické víly.
Toto naopak naprosto ideálně splňuje Adéla Pollertová. Její Sylfida je taková nezbeda, malá laškující víla, která Jamese okouzlí a "odzbrojí" svou naprostou bezprostředností. Výraznou charakterní rolí je čarodějnice Madge, kterou si dokonale "užila" Nelly Danko. Tančí ji s ohromnou vervou a naprosto přesnou pohybovou stylizací. V samotném finále se možná dostává razance jejího hereckého pojetí až na únosnou mez.
Bournonvillovský program doplňuje 3. dějství z baletu Napoli, které dokresluje častý bezstarostný charakter baletů dánského choreografa. Zvolená ukázka je veselou, výpravnou a dnešním pohledem naivní podívanou, sledem drobných rychlých virtuózních čísel. Tady už interpretace pražským souborem nebyla tak přesvědčivá. Chtělo to více strhující tempo, jiskru; některým tanečníkům chyběly "lehké a rychlé nohy".
August Bournonville - La Sylphide/Napoli
Balet Národního divadla Praha
Hodnocení MF DNES: 70 %
