RECENZE: Babymetal kombinují japonskou sexy roztomilost s metalem

Jsou dvě, říkají si Su-metal a Moametal. Když v roce 2010 začínaly ještě jako trojice, bylo jim jen něco přes deset let. Staly se senzací a jejich kvality a půvaby oceňují i ostřílení metaloví klasici.

Na tohle můžou přijít jen v Japonsku. Dvojice roztomilých děvčátek, oblečených do lolitkovských šatiček, zpívající superchytlavé popové melodie do drsného metalového základu. Tedy, drsného, ona je to spíš jen taková legrační hra na drsnotu, navíc je to šílený kýč, ale málo platné, alespoň na chvíli to funguje parádně.

Japonci tomu říkají „kawaii“, což by se dalo přeložit jako „roztomilé“ nebo „líbezné“. A o to tu jde. Duo Babymetal rozhodně nechce nikoho strašit, znepokojovat nebo zatěžovat zašmodrchanými, hutně intelektuálskými sonátami. Tady se od prvních tónů jede nekompromisně na první signální. Prostě neonový sexy buldozer.

Babymetal debutovaly v roce 2014 bezejmenným albem s hity Gimme Chocolate!! nebo Doki Doki Morning. Následovala druhá deska Metal Resistance (2016), díky níž se s těmihle dívenkami muselo začít počítat. A že tohle není žádný metal?

To už jsme si vyjasnili. Komu to nestačí, tomu by mohly do duše promluvit autority jako Gary Holt, kytarista kapel Exodus a Slayer: „Babymetal jsou super, mám tři dcery, které jsou fanynkami všeho japonského.“ Případně Jeff Walker z kapely Carcass: „Jsou zábavné. Vykouzlí lidem úsměv na tváři. Nemusíte být pořád za každou cenu vážní.“ I to může být argument, proč se Babymetal a jejich novým albem Metal Galaxy alespoň na chvíli zabývat zcela vážně.

Úvodní Future Metal kombinuje osmdesátkový synth wave s taneční rytmikou a jen zlehka koření kytarovými riffy. Na úvod ideální, člověk má alespoň čas se trochu nadechnout, protože to, co se děje v následující Da Da Dance ho srovná se zemí. Nekompromisní rytmický buchar, vtíravé klávesové linky a jako poleva typická japonská melodika v refrénu.

Vše, co metalové puristy irituje, je tu dotaženo do naprostého maxima, nebo spíš ještě dál. Jde o hudební ekvivalent Hello Kitty, ale nemůžete od toho odtrhnout uši. Jedeme dál, následující Elevator Girl se nese v podobném duchu. 

Metal Galaxy

60 %

Babymetal

Neváhejte, nečekejte, jízdenky si zakupujte, tahle centrifuga dlouho nečeká. Budete mít husí kůži, budete se smát z plna hrdla – to když v „pirátské“ Oh! Majinaji zaslechnete hostujícího Joakima Brodéna z tuze populárních švédských Sabaton nebo když v In The Name zazní kytarový riff a perkuse vykradené z Roots Bloody Roots od kapely Sepultura. To vše je ale součást hry, stejně jako hostující zpěv Alissi White-Gluz z melodeathové kapely Arch Enemy.

Tady se na originalitu nehraje, cílem Babymetal a jejich týmu je především bavit. A to se na Metal Galaxy stále ještě daří. I když je jasné, že donekonečna tenhle model fungovat nebude. Je to přece jen už třetí album, které se navíc, stejně jako obě předchozí, dost rychle oposlouchá.

Dívenky navíc stárnou, už je jim dvacet a jedenadvacet, čili přestávají být pro ortodoxní cílovou skupinu atraktivní. Možná to vycítila i Yuimetal, která v roce 2018 úspěšně rozjetý kolos Babymetal opustila a její post na koncertech obsadilo hned několik průběžně se střídajících náhradnic. Metal Galaxy je možná jejich poslední položka v kariéře, než je nahradí někdo jiný, nový, neokoukaný. Tak si ho hleďme ještě chvíli užít.