RECENZE: Pomazánkové máslo od kapely B4 chutná po nostalgii i kocovině

Vybavujete si klip Řeka života z filmového muzikálu Kouř? Tu děsivou marnost a křeč, s níž se Jaroslav Dušek alias Karel Šmíd snažil přelakovat šeď života v reálném socialismu? Vzpomínka na tu dobu se vracejí v hudbě kapely B4.

Kapela B4 | foto: Janek Jiříček

Vinylou za album roku, nahrávku Plastová okna, oceněná kapela B4 přichází s novinkou nazvanou Pomazánkové máslo. Titul není zvolen náhodou, kapela B4 po svém reflektuje šedivou a strnulou atmosféru jakéhosi bezčasí.

Její svébytná poetika odráží doby znormalizovaného Československa – umakart, krepové papíry, plastové hrníčky, státem schválenou televizní zábavu a hlavně všudypřítomnou marnost a bezcílnost.

Hudebně jde o zcela svébytný tvar, vyrůstající z německého krautrocku, nové vlny, popu a diska osmdesátých let, nahlíženého dnešní optikou. Je to vítaná alternativa ke kapelám jako Kryštof či Mirai, které éru janečkovsko-davidovského popu berou jako náramný odvaz a uniká jim, že šlo o hudební ekvivalent dietlovských seriálů zkreslujících realitu.

Pomazánkové máslo

75 %

B4

B4 znějí jako procitnutí z pouťového mejdanu plného cukrové vaty. Oprašují třpytky, konfety a jdou přímo k jádru věci. Pomocí zdánlivě triviálních melodií, strojových rytmů a nezúčastněně deklamovaných zkratkovitých textů nacházejí spojnice mezi tehdejší a současnou konzumní kocovinou. Kult plného nákupního košíku je neměnný.