Ázerbájdžánští šamani jsou údernější než ti samijští

Album Morava Zuzany Lapčíkové s Emilem Viklickým a Georgem Mrázem, které nedávno získalo lichotivé recenze v zahraničních jazzových časopisech, nezůstalo ve světě ojedinělé. Doba je příznivá netradičně ztvárněným folklorním injekcím - z Moravy stejně jako z Laponska nebo z Ázerbájdžánu. Téměř ve stejný čas se na světě objevila další dvě alba podobného zaměření.

Na CD Eight Seasons slyšíme v úvodním čísle i norského saxofonistu Jana Garbarka, který v jazzovějším duchu zkoumal podobný terén už dříve. Jenže toto album patří laponské zpěvačce Mari Boine. Její majestátní alt s občasnými hlasovými zlomy vyrůstá z prázdných zámlk nebo z basových riffů a vznáší se nad zvukově zahuštěnou směsicí saxofonu, kytary, flétny i chvějivých elektronických ploch syntezátorového mistra Bugge Wesseltofra.

Pod tím si posluchač může vybavit rytmus psích spřežení na sněžných pláních či šamanského bubnu, hlásajícího jednotu člověka, zvířete i přírody. Proti Mariiným dřívějším syrovějším snímkům má tato nahrávka trochu blíž zvukům městské civilizace, nicméně laponský kolorit zůstává zachován.

Mari Boine je tvrdošíjnou a úspěšnou bojovnicí za práva menšin, nejen té laponské, a svou hudbu označuje za „samijské (jak si Laponci říkají) blues“. S černým blues ji ovšem spojuje jen myšlenkový a náladový obsah: hudebně čerpá ze zcela jiných zdrojů.

To naopak Vagif Mustafa Zadeh, otec ázerbájdžánské pianistky Azizy, byl až do své smrti (roku 1979) pravověrným jazzovým pianistou: znal své americké mistry, ale jejich hudbu spojoval s rytmy a frázemi svých rodných mugamů. Zemřel ve svých devětatřiceti - dřív, než se jeho nahrávky mohly dostat na Západ.

Tam se však hned, jak to bylo možné, dostala jeho dcera. Klavírní talent zdědila po něm, zpívání po matce, která se mu věnovala profesionálně. V roce 1995 (to jí bylo šestadvacet) nahrála album Dance of Fire s jazzovými hvězdami první velikosti - kytaristou Alem DiMeolou, saxofonistou Billem Evansem a basistou Stanleym Clarkem - a sklidila jejich uznání. Jako sólová klavíristka cestuje po Evropě a teď se rozhodla pro vlastní sólové album Shamans.

Devítiminutová titulní skladba spojuje piano, hrané i používané jako perkusivní

Mari Boine: Eight Seasons

CD, stopáž 55 minut
Vydala firma Universal Music

Aziza Mustafa Zadeh: Shamans

CD, stopáž 53 minut
Vydala firma Sony Music/Bonton

instrument, a sólový vokál, zdvojovaný do dialogu a znásobovaný až do sboru. Ázerbájdžánští šamani jsou výbušnější a rytmicky údernější než jejich samijští kolegové, a díky Azizinu dědictví mají blíž k jazzovému beatu. Ale Aziza si troufne i na evropskou tradici. Bachovu Partitu e moll doplní rozevlátým zpěvem a proletí jí střemhlav: ne nadarmo označoval její otec Bacha za „starého swingaře“. Proti jisté ponurosti a tajemnosti samijského blues září ázerbájdžánské mugamy v plném slunečním svitu a u Azizy i v jazzově zbarveném tempu.

Jazz otevřel na počátku dvacátého století cestu k mimoevropským lidovým kulturám. Na sklonku století na ni trochu jinak, ale ještě vehementněji, vyrazila etnická hudba. A naše hudební přítomnost více než kdy jindy znamená spojení osobitých sond do hudební minulosti s hledáním výhledů do budoucna.

Zpěvačka Aziza Mustafa Zadeh.

Zpěvačka Aziza Mustafa Zadeh.

Obal alba Shamans zpěvačky Azizy Mustafy Zadeh.

Zpěvačka Mari Boine.

Obal alba Eight Seasons Mari Boine.