1. Proč je podle vás pro lidi důležité používat fantazii a tvořivost?
To je asi podobná otázka, jako proč je pro lidi důležité myslet.
2. Co ve vašem životě znamená tvoření a tvořivost?
Je to dýchání. Zažívat svobodu.
3. Co vás ve vaší tvorbě nejvíce inspiruje, co bývá prvotním impulsem?
Asi krajina a vše, co do ní patří, i ta, která se zrcadlí v člověku. Paměť krajiny též. Stále více si ji uvědomuji. No a prvotním impulsem bývá nejčastěji zadání - to mě hrozně baví - najít moje osobní řešení a přitom být služebným.
4. Kdy a kde se vám většinou nejlépe tvoří a proč?
Ten prostor nosíme s sebou, uvnitř to stále pracuje, vědomě či nevědomě. Nejlépe se mi pracuje v noci v tichu vleže v představách.
5. Jakou technikou nejčastěji pracujete a které materiály vás nejvíce oslovují a proč?
Miluji kresbu i malbu, rád pracuji s hlínou, pryskyřicí a dřevem. Skvělý materiál je i lidské tělo nebo třeba vůně. Rád sestavuji zvuky do hudebních soch, to je materiál!
6. Co byste rád předalilidem prostřednictvím vašich děl?
Fascinaci životem.
7. K čemu dokáže výtvarné umění obecně inspirovat?
Umění by mělo vést ke štěstí člověka, má moc léčit a přetvářet svět.
8. Co považujete za svůj dosavadní nejhezčí umělecký zážitek?
Je tomu už pár let - seděl jsem na terase a hrál na starodávnou vídeňskou kytaru. Bylo to takové lehké hraní - tak, jak to přišlo v tu chvíli. Aniž jsem o tom věděl, poootichoučku, neregistrován, přišel odněkud z lesa srnec a začal bekat. Bylo to úžasné, jeho zpěv. Připadal jsem si jak svatý František. Co ale bekal nevím, měl takovou divnou výslovnost...
9. Na co jiného než na "výtvarno" byste rád měl talent?
V sedmi letech mě vyhodili z LŠU (lidová škola umění, pozn. red.), neměl jsem hudební sluch - a minulý týden jsem nahrával své skladby se symfonickým orchestrem. Talent má každý, je-li poblíž zdroje. To je tajemství, na které máme přijít.
10. V jaké době (mimo té naší) byste chtěl žít, kdybyste si mohl vybrat – a proč?
Nevím, jestli je to 19. století? Tomu snad ještě rozumím, bylo více času. Ovšem to může být také romantismus. Spíš obecně: rád bych žil v době, kde člověk má čas na člověka. Ovšem nevím, jestli to už bylo nebo teprve bude, pokud to ovšem není teď.
