Bretaňský muzikant Yann Tiersen při koncertech hraje na housle tak razantně, že ze smyčce doslova lítají žíně. V jeho hudebním lahůdkářství ale najdeme také dětské piáno, akordeon i řádně zboostrovanou elektrickou kytaru.
Soundtracku k Amélii z Montmartru se jen ve Francii prodalo přes 200 tisíc kusů, Tiersenovi vynesl ocenění za nejlepší filmovou hudbu (French Academy of Cinema, 2001) a celosvětovou popularitu.
Málokterý z fanoušků však ví, že na soundtracku byly použity i skladby ze starších studiových alb (například z debutového La valse des monstres, 1995). Těch má skladatel na kontě šest, včetně aktuálního Les Retrouvailles z roku 2005.
V tuzemských kinech se s úspěchem promítal i film Good bye Lenin (kromě jiného nepochopený a zneužitý politiky z ODS), v němž zní také Yannova hudba.
Kdo si vzpomene na snovou scénu, kdy se obří busta Lenina zavěšená pod vrtulníkem řítí za neuvěřitelně pomalu gradujícího hudebního doprovodu neutěšenou panelákovou ulicí, ví, jak asi bude Tiersenův koncert vypadat.
Dlouhé klidné pasáže se na něm střídají s výbušným bigbítem mísícím prvky art rocku, punku i klasického rock´n´rollu. Sladké melodie na samém pokraji kýče se proplétají hlukem elektrických kytar, taneční pasáže střídají zcela klidné polohy.
Dokonalý obrázek o živém vystupování Tiersenovy kapely podává aktuální koncertní DVD jednoduše nazvané On Tour (2006). Atmosférou se současné turné výrazně odlišuje od té, která je zachycena na živém dvojalbu C´etait Ici (2002) nebo na komorním Black Session (1999). Je podstatně hutnější a rockovější. Takový by snad měl být i pražský koncert.
