Michal Pavlíček (obálka knihy)
Knihu s celkem předvídatelným názvem Země vzdálené napsal Pavlíček, částečně s novinářkou Marií Reslovou, už v roce 2008, a aktuální vydání je tedy v podstatě druhé. Nicméně podtitul Doplněné o roky 2009–2015 je podstatnější, než by se mohlo zdát.
Ona aktualizace totiž vrhá zcela nové světlo na podstatnou část obsahu původní verze, která je pro srovnání zachována. Nicméně po roce 2008 se v Pavlíčkově životě odehrálo hned několik skutečně přelomových záležitostí.
„Původní verzi jsem odevzdal do tisku skoro jako epitaf, den před operací, která změnila můj život,“ píše Pavlíček na úvod letošní aktualizace. Ve výchozí podobě prokládá jeho osobní, nijak literátské, spíš jen jemně učesané rockerské vyprávění novinářsky vedený rozhovor.
Stromboli, Praha, 02 Arena, 4. 12. 2014
V něm Marie Reslová otázkami vlastně doplňuje to, co sám Pavlíček nenapsal. A dlužno dodat, že kytarista odpovídá zcela otevřeně. V závěru už však spoluautorka ustupuje do pozadí.
První zlom nastal v onom roce 2008: „K nálepce kytarista a skladatel přibyl ještě titul bypásník,“ naráží Pavlíček ironicky na svoji srdeční operaci. První uměleckou prací, o které se rozepisuje, pak byla tvorba scénické hudby k filmu Václava Havla Odcházení.
To pro hudební fanoušky patrně nejpodstatnější z celé aktualizace je zakopání válečné sekyry mezi Michalem Pavlíčkem a Michaelem Kocábem. Jejich válka, „výběrovské Waterloo“, jak protagonista říká, je velkým tématem původního vydání.
A smírnou pointu měl, byť nepřímo, na svědomí také Václav Havel: když si totiž Kocáb s Pavlíčkem podali ruce na exprezidentově pohřbu. „Díky, Václave, nakonec se ti podařilo nás usmířit, jak sis přál.“
Šedesáté narozeniny Michala Pavlíčka
Samozřejmě se Michal Pavlíček dotýká i dalších projektů: znovuzrození Stromboli nebo spolupráce s Monikou Načevou i svého vlastního tria. A také medituje, tak jak to umí jenom on, o magii kytary, o nových způsobech hry, téměř dojatě vzpomíná na osobní setkání se svým idolem Jeffem Beckem.
Pavlíčkovo knižní ohlédnutí je trochu odvázané, trochu básnivé a trochu patetické. Přesně takové, jako je ta spousta hudby, kterou za šedesát let zahrál.
