Ve Spojených státech je uvádějí najednou, k nám Grindhouse: Planeta Teror od Roberta Rodrigueze dorazí v srpnu, nicméně start patří Quentinu Tarantinovi. Jaký je?
Fanouškům se Auto zabiják převážně líbí, i když stesky, že jeho hrdinové "mluví... a mluví... a mluví", mírně dávají za pravdu zklamaným kritikám. Nestalo se však nic jiného, než že milovaný i proklínaný Tarantino tentokrát nešel do extrému. Bezesporu už natočil závratnější filmy, ale i Auto zabiják, jakkoli je slabší než třeba Kill Bill, veze přinejmenším tarantinovskou náladu.
V podstatě jde o pouťový morytát, kterak šílený kaskadér za volantem "drtí kosti" lepých dívek. Slečny jsou vskutku ukázkově "cool a sexy", ovšem nezavřou pusu, což se filmu nejvíce vyčítá. Holčičí klepy, hádky, tajnosti, jízlivosti, citové nimrání a hihňavě pubertální úlety se vážně zdají nekonečné, ale nelze jim upřít vtip ani přesný odposlech slovníku a témat dámských jízd.
Kurt Russell vejde na scénu z polostínu a se smíchem zlosyna z české pohádky, sám Tarantino a jeho následník Eli Roth se mihnou jako baroví povaleči. Vlastně se nic neděje, jen pospolitý tah více či méně náhodných známých: slečny mají neskutečný splávek, dráždivě tančí nad kaskadérovým klínem a s přirozenou generační přezíravostí netuší, o jakých hercích, filmech a seriálech ten legrační stařík mluví.
Holky, bacha na kocoury
Tarantino sem vpašoval úsměvnou nostalgii za kaskadérskou érou pravých chlapů, již vymazaly počítačové triky. Ale přitom tiše buduje pocit ohrožení, tmavé auto v dešti před barem podprahově zneklidňuje, ještě než předvede své útroby rezavé mučící klece a než se ukáže v akci, kterou kamera sleduje s morbidní podrobností několikrát z různých pohledů.
Mezihra s šerifem - tatíkovským mudrlantem přináší až parodické vydechnutí před druhou várkou, pro niž si jede další parta žen - mimochodem v mobilu jim vyzvání melodie z Kill Bill. Sice veze i další nápor řečí, mezi řádky však z nich nevtíravě vyplyne, proč by tahle bezstarostná jízda mohla skončit jinak. Dlouhá příprava tudíž není od věci, neboť zdůvodňuje bravurní finále, jež vzbudí i klímající část sálu.
Nikoli strhující, ale roztomilá; taková je Tarantinova braková hříčka, kterou by proti odpůrcům filmové krve výjimečně snadno obhájil. V podstatě totiž docela výchovně radí: Bacha, holky, na staré mlsné kocoury; nemáte-li výcvik a zbraň, držte si je od těla.
