Ponk
„Folklor je mrtev. Nezemřel včera ani před týdnem, vlastně už dávno. A to i přesto, že se snažili jeho balzamované a nastrojené tělo pravidelně vystavovat a uctívat, aby mnozí uvěřili v jeho nesmrtelnost. Ve skutečnosti byl šest stop pod zemí, už když se o něj začali zajímat. Smrt folkloru však nebyla zbytečná. Na úrodné půdě jeho ostatků se rodí postfolklor.“ Tak uvažují Ponk o svojí hudbě, kterou právě oním slovem postfolklor nazývají.
Původní písňový materiál se Ponk nesnaží znehodnocovat lacinými klišé či povrchními fúzemi, ale při použití minimálních instrumentálních prostředků - cimbálu, kontrabasu, houslí a vokálů - dosahují zajímavých zvukově hudebních výsledků, ve kterých se eklekticky snoubí lidová hudba s prvky blues, rocku, funky i dalších hudebních stylů.
Trio se potkalo na konci roku 2013 jako muzikanti z cimbálovek, lidové písně v tradičním pojetí jim však byly těsné. „Lidovky jsou vlastně takové blues. Jsou výpovědí neztrácející na aktuálnosti. Nemyslíme si, že jsou něčím nedotknutelným, neměnným, posvátným, patřícím do muzeí. Lidová píseň je živým organismem, vyvíjejícím se s duchem doby,“ říká frontman Ponku Michal Krystýnek, dřívější člen Hradišťanu.
Album Postfolklor bylo už pokřtěno v Brně, kde se kmotrovství ujal další neúnavný hledač, vycházející z folkloru Jiří Pavlica. Pražský křest připadá na středu 20. května v klubu Jazz Dock, kmotrem bude - též věčný experimentátor - Michal Němec z kapely Jablkoň.
