Jen jedno se zdá jisté, v hlasování diváků ustupují tři české filmy figurující v první desítce, Kráska v nesnázích, Účastníci zájezdu a Štěstí, čerstvým dojmům ze zahraničních lahůdek – vesměs nesoutěžních.
Získá cenu za režii prvotina Repríza?
Pro porotu však připadají v úvahu jiní koně. Ještě stále se mluví o norské Repríze, kterou o partě mladíků natočil jejich vrstevník se slavným příjmením Joachim Trier.
"Na Larse von Triera se mě ptají vždycky a všude, tak ať to máme odbyté – ano, je to můj vzdálený příbuzný. Já jsem napůl Nor, napůl Dán, žiju v Londýně, nemáme spolu nějak zvlášť blízké vztahy, ale obdivuju ho," prohlásil autor celovečerní prvotiny.
Když slyšel, že moderním vypravěčstvím aspiruje přinejmenším na cenu za režii, vesele odvětil: "Já se úplně červenám, když slyším tolik chvály. V podstatě jsem si svou metodu vyzkoušel na krátkých filmech, je to úžasná forma, na které se cvičím."
Další dva snímky dokládají pověsti, podle nichž je na herecké ceny větší nával mezi ženami než muži. Catherine Jacobová představuje ve francouzském dramatu Dcera té druhé hrdinku, která se posedle snaží odhalit v cizí dívence svou vlastní dceru, jež před lety záhadně zmizela.
"Mně se nic takového nestalo, dítě mi neukradli, jen jsem svou postavu okořenila trochou osobních neštěstí, která nikoho nemusí zajímat," uvedla herečka.
V polském snímku Pár osob, krátkej čas, jenž podle skutečných deníků líčí nevšední vztah básníka a jeho slepé sekretářky, se vrací na scénu hvězda tamní filmové vlny morálního neklidu Krystyna Janda. "Měla jsem k dispozici instruktorku ze sdružení nevidomých a mluvila jsem s dcerou a zetěm své hrdinky," popsala herečka přípravu na svou roli.
Příběhy o africké mafii či dětští lupiči
Takzvané pravdivé příběhy vůbec vládnou letošní soutěži. Podle skutečnosti vznikla také německá Zimní cesta, v níž režisér Hans Steinbichler sleduje pouť zkrachovalého podnikatele podvedeného africkou mafií za pomstou.
"V Německu máme takových případů desítky," přiznal filmař, který roli hrdinovy průvodkyně svěřil Sibel Kekilli, nositelce ceny z Berlinale, kolem jejíchž začátků v pornofilmech se pak v Německu strhl skandál.
Rovněž španělský film Cestou necestou popisuje skutečné kotrmelce, které v gangu dětských lupičů prožil jeho scenárista Juan Carlos Delgado. Na rozdíl od tíživých historek však tuhle zdobí půvabný humor, příjemná dobová hudba a šťastný konec.
"Jako dítě jsem řídil kradená auta při dvouhodinových honičkách s policií, teď testuji nové vozy, jezdím závodnické soutěže a přátelím se s Alonsem," prohlásil polepšený hrdina a přidal ujištění, že Fernando Alonso určitě formuli 1 vyhraje – ještě mnohokrát.
Hispánskou kinematografii zastoupily ještě mexický Mezcal, pojmenovaný podle oblíbeného nápoje skupiny ztracenců, a argentinský Osud, v němž zapadlá ves hledá spásu v novém knězi.
Bez šancí by podle některých hlasů neměl zůstat íránský film Sbohem, živote, v němž reportérku odvrátí od sebevražedných úmyslů válečné zážitky, a zájem vzbudil i ruský film o amerických pilotkách mezi místními vojáky na válečné Čukotce nazvaný Tranzit. Natočil ho totiž tvůrce milovaného Svérázu národního lovu.
