Václav Wolf alias Klaus navíc není jediným, koho si tvůrci volného pokračování Expozitury oklikou vypůjčili. Prezident v podání Jana Krause například nesnáší Evropskou unii, kvůli níž se hádá s premiérem nosícím jméno Pavel Nerad.
Poněkud za roh šli v charakteristice první dámy, která má ráda veselé večírky s divadelními kolegy, protože bývala slavnou herečkou. Paralela je zřejmá, i když potrhlá, protože Havel, „co přijal dalajlámu“, je tu jediný zván bez přesmyček.
To všechno sdělí první díl, než se konečně hlava státu ocitne na mušce; pokračování zatím neznáme. Ale už lze říci, že vznikl podivný hybrid. Tam, kde se hraje čistá krimi, je Atentát řemeslně na výši, pracuje s obrazovým i náladovým napětím včetně ustálených manýr jako thrillery z dovozu.
Ale světové parametry ztrácí kvůli dětinské hře na malou domácí satiru. Kvůli ní je nepřenosný v čase i prostoru, a přitom není ani první. Podobně zakuklili obrysy skutečných postav do reálných případů Mrázka a Krejčíře už tvůrci filmů Příběh kmotra či Gangster Ka. Opravdu si myslí, že ctitel žánru krimi touží hádat, jestli za nitky tahá poslanec A, či B?
Existují dvě profesionální cesty. Buď věrná rekonstrukce ve stylu atentátu na J. F. Kennedyho, nebo ryzí fikce atentátu na prezidenta naprosto smyšleného. Ale „něco mezi“ je ukázkou typicky českých, tedy hrdě slepých třetích cest.
