RECENZE: Toni Servillo, italský Lelíček ve službách strany

Loni objížděl festivaly, nyní se film Ať žije svoboda! vydává do kin. S nadsázkou líčí záskok ve vedení politické strany, která našla lídra schopného zázraků v blázinci.

V loňské soutěži karlovarského festivalu působil jako déšť na Sahaře, hostina po týdenní hladovce, balzám na duši. A nejen proto, že mezi vesměs tíživými soutěžními díly se komediální nádech platí zlatem. Italský snímek Ať žije svoboda! obstojí i v běžných kinech, kam právě vstupuje.

Ať žije svoboda!

70 %

režie Roberto Ando

distribuce v ČR Film Europe

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 69 %

IMDb: 6.9

Má jen trochu smůlu, že už se v nich promítá oscarová Velká nádhera, přece jen lepší film s týmž zázračným Tonim Servillem v hlavní roli. Ovšem v příběhu Ať žije svoboda!, jejž natočil režisér Roberto Ando, má Servillo rovnou dvojroli, v níž naprosto potvrzuje internetovou fanouškovskou pozvánku: "Uvidíte největšího ze současných herců Itálie."

Pátá nominace

Žánr filmu se blíží politické satiře, což mu dodávalo na zvláštním půvabu právě ve Varech, kde v sále usedli festivaloví hosté od Václava Klause po Lubomíra Zaorálka. Děj se sice odehrává na půdorysu italské partajní vybíjené, nicméně základní princip účinkuje nadnárodně a spolehlivě, přestože typ zápletky spočívající v záměně osob na klíčovém postu už kinematografie použila nesčetněkrát.

Blíží se volby, preference největší opoziční strany padají a její bezradný vůdce v panice zmizí. Aby zabránila skandálu, najde za něj strana náhradníka: jeho dvojče. Politikův bratr má sice úplně stejnou tvář, ovšem naprosto jiné smýšlení i vystupování.

Duchaplný usměvavý filozof, který se přesně vyjadřuje, vstřícně chová a zastává volnomyšlenkářské názory, si rychle získá popularitu voličů. Jenže se právě vrátil z psychiatrické léčebny, neboť trpí  takzvanou bipolární poruchou s výkyvy nálad. Může blázen vyhrát volby?

Proč by nemohl, ostatně takříkajíc "na práškách" je i jeho uštvaný sourozenec. Ale ve filmu nejde tolik o vnitřní podhoubí politiky jako o její vnější prezentaci, o důvěrná gesta, líbivé projevy bez obsahu, v podstatě hereckou disciplínu, která místo potlesku sklízí lístky ve volební urně.

 Což je přesně parketa, na níž Toni Servillo vytáčí své herecké sólo. Natolik se tu rozdováděl, že si vysloužil nominaci na italskou výroční cenu Donatellova Davida, ve své kariéře už pátou.

Zážitku poněkud ubližuje, že snímek Ať žije svoboda! jako celek i v jednotlivostech něco připomíná. Rovněž italskou tragikomedii Habemus papam, v níž Vatikán tají zmizení papeže, hříčku bratrů Coenových Záskok, kde nastrčí nováčka do čela obří firmy, též americký příběh prezidentova dvojníka v čele Bílého domu Dave a v neposlední řadě Daveovy české předchůdce, Císařova pekaře a pekařova císaře nebo Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese.

Po vzoru Vlasty Buriana coby Lelíčka zastupujícího krále Ferdinanda i po boku Jejího Veličenstva míří také Servillův hrdina až do bratrovy manželské ložnice – koneckonců neexistuje nekonečně situačních možností, jak si pohrát s dvojníky.

Blázen na tribuně

Ale dokud se na světě vyskytují herci jako Servillo, bude i obnošený kabát hřát. Nakažlivá radost, s níž se jeho hrdina vyhřívá ve světle reflektorů, chová dětičky na klíně, hřímá z tribun a kyne z limuzín, prostě odzbrojuje: blázen se baví, lid ho volí.

Trpký smích má povahu léku za vládních krizí a povolebních kocovin. Existují však i podstatnější věci než politika, třeba cesta k nápravě vztahu dvou sourozenců. A když je oba představuje jeden muž se zrádně neškodným pohledem, "známkoměr" šplhá nahoru.