Asterix a Obelix na výpravné estrádě v Egyptě

14. června 2002 19:58

První hraný přepis populárního francouzského komiksu měl obří komerční úspěch, tudíž podobně jako v Hollywoodu musel logicky následovat díl druhý, nazvaný Asterix a Obelix: Mise Kleopatra. Už titul napovídá, čím se tu nahrazuje nutně vyprchalé prvotní objevitelské kouzlo předchozího filmu - kulisami starého Egypta.

Jenže exotika, poušť, Nil, pyramidy a velbloudi, to vše už dnes patří k běžné výbavě. Hutnému scénáři ještě dodá na síle, řídkému nepomůže. A hlavní problém Mise Kleopatra tkví právě v tom, že líčí v podstatě anekdotu o kratochvilné sázce.

Královna se zaváže, že báječný lid egyptský postaví pochybovačnému Césarovi skvostný palác za tři měsíce, a na pomoc jí přijde partička Galů s čarodějným posilujícím nápojem. Říman namítá, že to nestihnou, leč pro jistotu stavební práce tajně narušuje s pomocí zhrzeného pomstychtivého architekta. To je vše; zbytek utvářejí jednotlivé scénky: zprvu lehce divadelní, postupně ztřeštěné i ryze akční, více či méně zábavné, trikově různorodé, ale v zásadě drobnější skeče poskládané do mozaiky předepsaného rozsahu.

Smích se spoléhá na vděčné jistoty včetně hojných parodických odkazů - hudebních citací při milostném vzplanutí, ale i motivů z Hvězdných válek či „kopacích“ filmů - a na komunální švandu těžící z přímočarých

Asterix & Obelix: Mise Kleopatra Francie, 2001
scénář a režie	Alain Chabat
kamera	Laurent Dailland
hrají	Christian Clavier, Gérard Depardieu, Monica Bellucci, Alain Chabat
hudba	Philippe Chany
původní název	Astérix & Obélix Mission Cleopatre
délka	111 minut
žánr	dobrodružná komedie
Asterix & Obelix: Mise Kleopatra - premiéry
kina	13. června 2002

podobností, podpořených i překladem. Egyptští stavbaři mají povahy socialistických melouchářů, jeden z krokodýlů se jmenuje Sergej, odborová vzpoura vyzývá k protestům soudruhy...

Servisní článek k filmu čtěte ZDE.

Estrádně řachavý, televizně doslovný humor se navíc vyžívá v nekonečné hře se zkomolenými jmény nebo s náznaky homosexuality, na druhé straně nechybějí ani nápady opravdu parádní, od tanečních kreací po bezděčné zničení nosu bájné sfingy. Vrcholem něžné hravosti je animovaná zkratka, v níž bílé oči hrdinů putují černočernou tmou labyrintu, a okamžik před další z řady pohádkově nevinných bitek, kdy vypravěč oznámí: Namísto příliš násilné scény vám ukážeme dokument o langustách - a stane se.

Výpravná stylizace předstírá velkolepý rozmach, přestože působí trochu náhražkově, „papundeklově“, což však v daném žánru nevadí. Naopak - křiklavá umělost se hrdě hlásí k rodné říši komiksů a vtiskuje filmu příznačný půvab, jejž přesně vystihuje divácký výrok „je to tak dětinsky prostoduché, až je to krásné“. Ostatně děti zbaští tu podívanou včetně pár pšouků bez úhony a rodiče si mohou připadat jako u televizního Silvestra, jenž nešetřil na kostýmech.