Arnošt Goldflam

Arnošt Goldflam | foto: Radek Míča, MF DNES

Arnošt Goldflam se stal Masochistou

  • 1
Arnošt Goldflam se pro pět večerů promění na Masochistu. Cyklus v pražském Divadle Archa až do 7. února představuje Goldflama jako průvodce po vlastních životních cestách.

"Odjakživa se mi líbili vypravěči, například orientální, rád čítám pikareskní romány," říká Goldflam.

Věříte v sílu slova, moc vypravěčství?
To je zapeklitá otázka, protože trošku generalizuje. Věřím v sílu slova u těch, kteří jsou zvyklí slovům přikládat váhu. Je pravda, že doba se proměňuje a síla obrazu je stále intenzivnější, informace stále hustější a mnohdy i scestné. Vždy tu ale byli lidé, kteří se nenechali ovlivnit, zachovali si soudnost.

Je těžší stát na jevišti nikoli jako herec či režisér, ale sám za sebe?
Těžko říct. Musím však zdůraznit, že já neprezentuji svůj osobní život, není to zpověď. Je to příběh, jehož jsem já součástí. Baví mě směšování reality se zážitky přátel a s vymyšlenými příběhy. Ale jsem tu vlastně i režisérem a hercem. A
autorem taky.

Stanovil jste si hranici, za niž nepůjdete?
Cokoliv, co se mi bude zdát hodno vyprávění, budu vyprávět. Jedině snad, že bych si přál, aby se večery lišily od hereckých vyprávěnek o rodinách, chalupách a milenkách. Proto jsou to příběhy a snad ne historky. Nejdůležitější kritérium je, aby to bylo zajímavé. Tabuizovat nehodlám nic, a kdyby se někdo z diváků na cokoliv se zeptal, odpovím.

Do jaké míry jsou jednotlivé večery pevně ukotveny?
Cyklus Masochista připravuji spolu s výtvarníkem Davidem Cajthamlem a skladatelem Michalem Nejtkem sám. Stanovil jsem si pravidla, že příprava na každý večer zabere zhruba týden, to abych do toho moc nezabředl. Stanovuji si okruhy témat a na
základě kostry improvizuju.

Dojde také na kapitoly, v nichž budete rekapitulovat, předposlední se jmenuje Smrti a konce.
Vyhýbat se těmto věcem znamená nepřipouštět si něco, co je součástí žití. Jsem člověk, který neustále balancuje mezi tragickou a komickou stránkou života, takže bych si nepřál, aby to bylo jen zábavné vyprávění.

Existují okamžiky, na které byste raději zapomněl?
I velmi nepříjemné věci mohou člověka obohatit, například o vyšší citlivost. Banálně se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. I když někdy člověk do smrti nepochopí, k čemu to tedy vlastně mělo být dobré.

Dáte "Masochistovi" podobu knížky, nebo jde jen o příležitost pro pět večerů?
Není vyloučeno, že něco zpracuji jako povídku nebo hru, ale určitě ne jako záznam. Už jen proto, že bych se mohl opakovat, protože při vyprávění někdy vykradu vlastní povídku nebo hru, něco, co už jsem napsal.