Vymezující termín "židovská" architektura je prý na místě: v Brně totiž existovala esteticky naprosto svébytná linie moderního stavitelství, odlišná od populárního "bílého funkcionalismu". Byla přitom určená právě příslušností k židovskému etniku. Jenže pro většinu lidí je stále neznámá. Vinu na tom nese i obtížný průzkum dobových materiálů - brněnský archiv, kde byla uložena dokumentace židovských architektů, nacisté v roce 1945 vypálili. Autoři výstavy se museli spolehnout především na meziválečnou literaturu a vzpomínky pamětníků. Na bádání v Izraeli či Spojených státech navíc neměli peníze. Výstava ani její katalog se proto nedají chápat jako definitivní zpráva o jedné etapě československého stavitelství, ale jako snaha o zviditelnění této problematiky. Židovská architektura v Brně je podle dalšího spolutvůrce expozice Jana Sapáka charakteristická opakováním podobných schémat i detailů. Le Corbusierem se architekti příliš neinspirovali. Stavěli činžovní domy se strohými hladce omítnutými fasádami, materiál až na výjimky nikdy nebyl luxusní, vstup téměř vždy tvořil kovový rám s jednokřídlými dveřmi. Ze šestnácti představovaných autorů se podařilo zjistit podobu pouze pěti z nich. U životopisů přitom často čteme: "Další osudy po roce 1938 jsou neznámé", "Zemřel pravděpodobně v koncentračním táboře". U Endre Steinera je v katalogu napsáno: "Je naděje, že válku přežil a roku 1948 odešel do Izraele". Až zcela nedávno se badatelé dozvěděli, že třiadevadesátiletý kmet dosud žije za oceánem v Georgii. Ti, kteří holocaust přežili, odešli z Brna do světa. Arnošt Wiesner se stal známým v Anglii, Sigmund Kerekes v Izraeli a význam Alfreda Neumanna přesahuje hranice států. Teď máme možnost poznat i jejich rané stavby, které pozapomenuté stojí v ulicích moravské metropole. Výstava trvá do 9. září 2001.
9. července 2001 10:20
