Tato římská instituce odvozuje tradici až do 16. století. „Dodnes na ni navazuje tím, že spojuje orchestr, sbor a školu,“ vysvětlil Pappano. Uvede díla Verdiho, Čajkovského a Sibelia. „Všemi prolíná italská atmosféra. Sibelius svou Druhou symfonii psal pod dojmem bouře, kterou zažil v Itálii,“ podotýká. Pappano je Ital, ale narodil se v Anglii, kam odešli jeho rodiče. Otec byl učitel zpěvu, ale protloukat se musel všelijak. „Když mi bylo třináct, tak jsme se přestěhovali do Spojených států, museli jsme si tudíž stále zvykat na jinou mentalitu,“ vzpomíná Pappano.
Snil o návratu
Možná právě kombinace italské citovosti a anglosaské disciplíny mu pomohla v kariéře. Začal ji jako asistent Daniela Barenboima v Bayreuthu. Deset let vedl operu v Bruselu, od roku 2002 šéfuje Covent Garden, k níž si později přibral i orchestr Santa Cecilia.
V Královské opeře vystupují nejlepší pěvci současnosti. „Mnozí si ji vybírají, když chtějí poprvé ztvárnit novou roli. Jednou z jejích výhod je, že to není ani příliš velké, ale ani malé divadlo,“ zdůrazňuje.
Hraje i české opery. „V příštích sezonách chystáme nový cyklus oper Leoše Janáčka, a to Káťu Kabanovou, Jenůfu, Z mrtvého domu a Věc Makropulos,“ prozrazuje. Sám prý dirigovat nebude, ale s Věcí Makropulos už se potkal v Oslu. „Nikdy nezapomenu na dojem, jaký ve mně ta hudba zanechala,“ svěřuje se.
Praha ho uvidí dirigovat poprvé. „Kdysi jsme sem zajeli se ženou z Bayreuthu jako turisté a od té doby sním, že se vrátím,“ tvrdí. Relaxuje nejraději s knihou. „A také s dobrým jídlem a vínem,“ směje se.
