Šéfovský tandem Jiří Nekvasil a Daniel Dvořák ji předtím směl udělat pro letní festival na německém zámku Rheinsberg.
Národní divadlo dodalo pro pražské uvedení svůj orchestr. Hudebníkům snad ani nelze vyčítat, že se dílo pořádně nenaučili a s dirigentem Rogerem Boggaschem sotva odehráli noty.
Operu z 18. století na italský text a starověký námět pojali šéfové jako přirovnání k boji o moc v totalitní společnosti. Proč ne, v zahraničí se jiným režisérům soudobé výklady nejednou povedly.
Jenže smysluplnou aktualizaci nelze zajistit tak, že se na jevišti shromáždí znak s pěticípou hvězdou, televizní obrazovka s projekcí diktátorova projevu, ochranka a různé narážky na poměry v bývalých sovětských republikách. Musí se o něčem hrát, ztvárnit charaktery, a tohle režisér se zpěváky nedokázal.
Sólisté byli všichni z mladé generace. Ale snad s výjimkou představitelky Antigony Hyun-Ju Park s velkými a těžkými áriemi spíše jen zápasili. Myslivečkovi tato produkce prokázala medvědí službu.
