Anthony Hopkins: Herectví je velmi snadné, pokud ho děláte dlouho

ROZHOVOR MF DNES - Na dvaasedmdesát let bych tohohle svěže vypadajícího chlapíka opravdu netipoval. Sir Anthony Hopkins nakráčel do salonku hotelu Four Seasons v Beverly Hills, vypadal odpočatě a rozhodně mladší, než je. A zase jednou se ukázal rozdíl mezi skutečnou hvězdou a tou jen předstíranou.

Herci a herečky, které zatím provází mnohem menší sláva než Hopkinse, se často obklopují bodyguardy a agenty, kteří diktují podmínky rozhovoru, zakazují dotazy na soukromí nebo aféry. A Hopkins? Nic takového, přišel sám, v modrém, dobře padnoucím obleku.

Přitom jde o herce, u něhož vyslovení jména stačí. Netřeba dodávat, že se proslavil filmem Mlčení jehňátek, v němž s neopakovatelným charizmatem vystřihl roli psychopatického vraha, a získal za něj Oscara, že byl o dva roky později povýšen britskou královnou do šlechtického řádu a že i poté následovala řada zajímavých rolí. Aktuálně se Anthony Hopkins představuje v našich kinech v hororu Vlkodlak.

Máte vy takového Vlkodlaka vůbec zapotřebí?
Vzal jsem ho rád, měl dobrý scénář. A lidé mají tu temnou stránku života rádi. Tu přeměnu, zmrtvýchvstání, spásu, která s tím souvisí. A toho je tady vrchovatě. Líbil se mi i vývoj vztahu mezi otcem a synem. Hraji šlechtice s opravdu chladným přístupem k rodině. Žádná laskavost nebo zármutek, i když se přihodí nějaká tragédie. Občas dokáže jen přidat trochu manipulace nebo popichování.

Z filmu Vlkodlak

Obávám se, že takový vztah není jen výsadou filmu.
To jistě, vztahy mezi otci a syny jsou často velmi složité. Promítá se do nich velká rivalita i žárlivost. Vždyť už o tom psal i Dostojevskij a další klasici.

A co váš otec?
Byl podobný. Ne zcela chladný, ale ani příliš přátelský. Myslím, že to mělo vliv i na mě, chovám se podobně.

Abstinent

V jistém období svého života Anthony Hopkins nemírně pil. Když upadl v roce 1975 do bezvědomí, vyhledal organizaci pomáhající alkoholikům a stal se abstinentem. film Je jím dodnes.

Věřil ve váš úspěch?
Podceňoval mě, ve škole jsem totiž nebyl zrovna nejúspěšnější. Změnilo se to až později, byl na moje herecké úspěchy hrdý.

Vraťme se k hororům. Proč se dneska točí jeden za druhým?
Předpokládám, že jde hlavně o zábavu. Žijeme v době, kdy si každý přeje utéct od reality někam hodně daleko.

Rozhoduje žánr o tom, zda film vezmete?
Ne. Záleží na tom, zda mi ten který film přijde zajímavý. Pak rozhoduje i jméno režiséra a ansámbl, se kterým bych měl točit. Vadí mi vlastně jediná věc – když chce někdo točit nesmysly.

Třeba?
U Vlkodlaka jsem zapochyboval, zda z původně britského filmu dělat klasický americký film. Myslel jsem si, že to bude, jako kdyby chtěl někdo natáčet western v Anglii. Pak jsem viděl kulisy i místo natáčení a uklidnil jsem se. Mimochodem, Vlkodlak s Claudem Rainsem z roku 1941 se také odehrává v Anglii, ale točili ho v Hollywoodu. Tehdy tomu nikdo nevěnoval velkou pozornost a na dekoracích i některých scénách je to znát. Třeba domy se vesnickým stavením v Anglii vůbec nepodobaly.

Z filmu Vlkodlak

Co jste si při natáčení Vlkodlaka nejvíc užil?
Ve scénáři je jedna věta, při níž jsem chtěl splynout se svou postavou. Zazní v okamžiku, kdy se po dvaceti letech vrací domů syn jménem Lawrence. "Tělo tvého bratra bylo nalezeno dnes ráno. Máš představu o jeho pohřbu?" Tohle pokládám za absolutní bezcitnost.

To zní, jako byste byl sám celkem bezohledný.
Tak jsem to nemyslel. Naopak, jsem velice přátelský. Možná ne úplně jednoduše jsem tím chtěl naznačit, že člověk musí být zásadový. Já celý život trvám na tom, že nemám čas na lidi, kteří si neustále stěžují. Nemám kvůli tomu mnoho přátel, ale v tom neslevím. Víte, život v Americe je velmi tvrdý, úspěch je třeba si vybojovat – a následně ho přežít. Na zbytečnosti při tom není čas.

Máte s tím zkušenost?
Měl jsem řadu let přítele, který nikdy nic nedokázal. Nic nedělal, chtěl, aby za něho všechno dělali ostatní. Vlastně jednu věc provozoval neustále: každého kritizoval, včetně mě. Tak jsem mu jednoho dne řekl sbohem. To neznamená, že bych se chtěl držet lidí, kteří mi jen poklonkují a lezou mi někam. Ani ty nestrpím.

Z filmu Vlkodlak

To určitě nebyl typ producenta Benicia Del Tora, který si ve Vlkodlakovi s vámi i zahrál.
To opravdu ne. Ani nechtěl, abych při hlasování na Oscarech dával hlasy jeho kamarádům (smích).

Říkal, že se od vás hodně naučil.
Ale jděte. Je sám vynikajícím hercem a nemá zapotřebí se ode mě něco učit.

Také tvrdil, že jste s natáčením pomáhal.
Možná myslel to, že si všechno kreslím. Moje postavy jsou většinou mými nápady, předkreslím si, jak by asi mohly vypadat. To jsem udělal i v případě svého sira Johna ve Vlkodlakovi – poslal jsem několik vlastnoručně namalovaných návrhů režisérovi Marku Romanekovi, který měl film původně režírovat. Pokud se mohu pochlubit, vypadaly nádherně. To je možná i důvod, proč mi je dodnes nevrátil.

Kdo je Anthony Hopkins

Slavný britský herec se narodil v roce 1937. Herectví, zpočátku spíše divadelnímu, se úspěšně věnoval od počátku 60. let.

Získal si obdiv diváků i kritiky, záhy se uplatnil i v televizi. Jeho filmové úlohy dlouho zůstávaly ve stínu. Až jako Richard Lví srdce po boku Petera O’Toolea a Katharine Hepburnové ve snímku Lev v zimě (1968) vzbudil pozornost – za roli byl nominován na cenu BAFTA.
V 70. a 80. letech měl ve filmu spíše menší role, významnější příležitosti dostal ve snímcích Příliš vzdálený most a Kouzlo (nominace na Zlatý glóbus a na Cenu BAFTA).

Zásadním zlomem v jeho kariéře byla role dr. Hannibala Lectera v thrilleru Mlčení jehňátek (1991). Dostal za ni Oscara, Cenu BAFTA, Cenu Národní rady, Cenu newyorských filmových kritiků a zahájil tím svou nejvýraznější filmovou dekádu, charakterizovanou mimo jiné filmy Soumrak dne (nominace na Oscara) či Přežila jsem Picassa. Oscarové nominace získal ještě za role skutečných osob – exprezidenta Johna Quincyho Adamse ve Spielbergově dramatu Amistad (1997) a prezidenta Nixona ve stejnojmenném filmu Olivera Stonea (1995). Jeho herectví mu vyneslo množství dalších ocenění.

Vy kromě toho kreslíte i velká plátna, dokonce skládáte hudbu.
Ano, vážnou hudbu pro symfonický orchestr. Letos v srpnu by moje symfonie měla mít premiéru v Austrálii. Nemám žádné hudební vzdělání, ale baví mě to. Snažím se napodobovat své oblíbené autory, mezi něž patří třeba Šostakovič.

A ty obrazy?
Ani výtvarnou akademii jsem nevystudoval. Maluji vlastně díky tomu, že nemám žádné zábrany, a také díky mé ženě. Když jsem jí ukázal nějaké skici, trvala na tom, abych v kreslení pokračoval.

Jakou technikou malujete?
Většinou na plátno nanesu různé vrstvy barvy, které mezi sebou procházejí. Neřeším, zda půjde o krajinu nebo zátiší, vždycky z toho něco vzejde. Nejsem ten typ, který by dokázal sedět někde na přednášce, kde by mě učili, jaké barvy a štětce mám použít. To by mi připadalo nepřirozené.

Máte nějaké oblíbené barvy?
Syté, podobně jako hluboké tóny v hudbě. Možná na to má vliv, že bydlím v Kalifornii – nedaleko je Mexiko a poušť v Arizoně a Nevadě. Její žlutohnědá písková barva mě velmi ovlivnila, dokážu s její pomocí namalovat portréty, postavy i krajiny.

Vystavujete?
Mám naplánované výstavy v Los Angeles i na Havaji, vystavoval jsem v Aspenu, Torontu a dalších městech. Stará se mi o to manželka, to byste se musel zeptat jí. Mne na tom těší jediná věc – zaměstnám tím řadu lidí, a mohu jim tak pomoci v současném ekonomickém marastu.

O vašem malování měla vysílat pořad i BBC.
Ani nevím, jestli to proběhlo. Nikam se netlačím.

Nepřeváží nakonec malování nad herectvím?
Naopak, pořád se na natáčení těším. Malířství i hudba, to jsou jen kratochvíle.

Však se říká, že se teď připravujete na roli spisovatele Hemingwaye. I vaše stříbrné vlasy a vousy by tomu napovídaly.
Ano, říká se to, film by měl režírovat Andy Garcia. Mluví se i o tom, že bych mohl hrát režiséra Alfreda Hitchcocka. A nedávno jsme se o společném filmu bavili i na snídani s Dustinem Hoffmanem. Tohle všechno je však zatím ve fázi "možná". Jistější už je, že bych se měl zanedlouho objevit ve filmu Woodyho Allena You Will Meet a Tall Dark Stranger a také hraji Odina v komiksovém příběhu Thor.

Triumf

Film Mlčení jehňátek jako teprve třetí film v historii získal všech pět hlavních Oscarů (film, režie, scénář, herec a herečka v hlavní roli).

Jak se vůbec na natáčení připravujete?
Nejsem žádný velký filmový vědec nebo výzkumník. Třeba ten Vlkodlak – je to fenomén hororových příběhů, i já jsem se na něho v mládí rád podíval, ale nikdy jsem se mu nesnažil porozumět.

Chcete mi tvrdit, že postavy jako doktor Lecter z Mlčení jehňátek nebo klidný majordomus ze Soumraku dne vznikly jen tak?
Obě mají něco společného – duši. Jejich chování navenek ani moc změnit nemůžete. Třeba jako služebník nemůžete kopat pánovi do dveří. Musíte se pohybovat tiše a polehoučku. A jak hrajete Hannibala Lectera? Jen stojíte. Stojíte – a polekáte lidi tím, že se nepohnete. Víte, herectví je velmi snadné, pokud ho děláte dlouho.