Proměňovala se i její alba. Předchozí dvě desky působily, jako by hudba plynula ve dvou řečištích: šansonovém a rockovém.
Až na novince Noc na Zemi se oba proudy slily a deska získala jasnou formu. Určitě k tomu přispěl "diktát" jednoho muže, životního partnera Anny K Tomáše Varteckého.
Ten napsal skoro veškerou hudbu, všechny texty a přispěl k rozhodnutí natočit album maximálně živě s přizvanými hudebníky Janem Křížkem (bicí), Martou Minárikem (baskytara) a hosty. "Nechtěl dělat desku jenom u počítače a já jsem ho podpořila," řekla zpěvačka.
Výsledkem je scelující zvuk, který prostupuje pomalé i rychlé skladby. Jeho znakem je takřka ocelová pevnost a melancholická křehkost. Obě polohy si neprotiřečí, ale v různých poměrech splývají.
Smutné zasnění, obklopující krásnou baladickou melodii, přináší titulní skladba Noc na Zemi. V této písni převažuje sametová hudební jemnost, avšak ve spodním proudu duní neklidný, ostrý rockový rytmus - stejně jako v hitu O kousek vedle tebe.
Naopak v písni Pohádka kapela tvrdě, naplno rockuje. Muzika se na posluchače valí jakoby ve vlnách, nad kterými se volně vznáší hlas Anny K. Díky tomu píseň nabírá obrovský vnitřní prostor, který připomíná severskou zemi. Však se také kapela v žertu pojmenovala "finsky" Tivotannikää neboli Ti od Anny K.
Posluchač projíždí hudební krajinou písní, která se střídavě proměňuje od drtivé drsnosti (Lehce nevinná) ke zvukomalebné jemnosti (Cukr), avšak stále zůstává v jakémsi pološeru. Asi jako když přijde polární noc. Nebo předzvěst konce světa, jak Anna K zpívá v písni 7. Tahle výborná deska je vrchol, k němuž zpěvačka zatím dospěla.
