Z televize už přestávky v podobě hrajících si koťátek vymizely dávno, jejich účel – odskočit si, občerstvit se – vlastně převzaly reklamy. Na veřejných kulturních akcích od divadel po koncerty se však pauzy stále objevují. Existují opravdu jen proto, aby si odpočinuli jak diváci, tak interpreti, nebo má přestávka i svůj komerční záměr? Protože během ní se konverzuje a konzumuje přímo na místě, zatímco když se odehraje třeba devadesátiminutové představení nonstop, publikum pak může odejít za útratou jinam.
Kina přestávky tolik nepotřebují, protože značnou část vedlejších příjmů z prodeje pražené kukuřice a nápojů inkasují ještě před promítáním. Také se odtud už téměř vytratily. Přestávky se v multikinech a jednosálovkách čas od času konaly. „Do nástupu digitalizace na konci první dekády nového tisíciletí měly přestávky velmi praktický význam především pro multikina – počet projekcí z klasických filmových kopií omezoval jejich dodaný počet distributorem a předem plánovaná přerušení projekcí poskytovala možnost, jak jejich počet za den zvýšit,“ vysvětluje Jan Bradáč z distribuční firmy Falcon. „Tento technicky objektivní limit však přechodem z analogu na digitální obsah zmizel a v současné době jde již jen o výjimečnou záležitost za předpokladu, že je film nadprůměrně dlouhý,“ dodává Bradáč.
Tajemník Unie filmových distributorů Jaroslav Pecka upřesňuje, jak to chodí v praxi: „Přestávky se dělají výjimečně u filmů nad 180 minut, zpravidla pak u filmových maratonů, kdy běží dva a více filmů za sebou. Dohodne se o nich distributor s provozovatelem kina,“ říká Pecka; účel přestávek vidí v tom, aby lidé odcházející během promítání za svou potřebou nerušili ostatní.
Že pauzy v jednosálových kinech téměř vymizely, potvrzuje i předseda Asociace provozovatelů kin Martin Pošta. „Výjimkou je alternativní program a jeho přímé přenosy nebo záznamy, tedy opery, balety, divadelní hry či koncerty. Doba přestávky je vyplněna pohledem do zákulisí, kino projekci nezastaví,“ vysvětluje. Jako perličku přidává službu některých kin, která na toalety instalují odposlech z reproduktorů, aby divák o nic nepřišel.
Moderna, nebo svátek?
Potřeba přestavět jeviště částečně limituje obor divadla, zde bývá přestávka stále pevnou součástí programu. Ovšem pro scény, které se prezentují multimediální tvorbou a snaží se reflektovat aktuální klipovitý svět, představuje taková pauza nutné zlo, které odebírá rozjetému představení drive. Režiséři se prostě bojí, že divák odkojený solitérním výběrem na YouTube po několika sekundách nudy prostě pocítí potřebu přepnout a z divadla nedejbože uteče.
Tento fakt se ostatně snažilo reflektovat Národní divadlo, když uvedlo český opus Maryša na jeden zátah a sklidilo za to vesměs pozitivní reakce. Když ale scéně letošního Fausta vévodí obří maketa kamionu, který je třeba do druhé půle nabourat, bez pauzy se technici prostě neobejdou.
„Trend nelze přehlížet, ale na druhou stranu nemůže zbavit návštěvu divadla svátečního nádechu a určité výlučnosti. Do divadel přece chodíme nejen za samotným děním na jevišti, ale také na pár hodin vklouznout do jiného světa, odříznout se od všední každodennosti, zklidnit se, celkově zpomalit. A k tomu patří užít si i čas o přestávce, také ten je součástí kultury daného večera,“ uvažuje ředitel a producent Divadla Kalich Michal Kocourek.
Jeho scéna tak na zařazení přestávek nadále trvá, za svých osmnáct let se bez ní obešla pouze inscenace Baronky s Evou Holubovou a Zuzanou Bydžovskou. „Není to kritérium při zvažování, zda konkrétní hru uvedeme, či nikoliv. Navíc drtivá většina textů, které nám projdou rukama, s přestávkou automaticky počítá. Nicméně po autorech píšících přímo pro nás hru s pauzou chceme,“ dodává Kocourek. Pro komerční scénu je navíc výhodné, aby něco vydělal bar. „Pauza je pro provozovatele divadelních barů pochopitelně důležitá,“ uzavírá producent.
Gott má nárok
V podstatě neobvyklé jsou pauzy na velkých koncertech v halách. Většina interpretů si odehraje svou hodinu a půl dlouhý program a jde se domů. Přesto třeba v pražské O2 areně dva koncerty nedávno přestávky měly – každý z jiných důvodů.
Roger Waters vyslal publikum do fronty na pivo a toaletu proto, aby nad prostor pro stojící diváky mohl bezpečně spustit obří maketu elektrárny známé z obalu alba Animals. Bylo to tedy podobné, jako když se v divadle mezi dějstvími musí přestavět kulisy. Pro diváky oněch dvacet minut valný význam nemělo. Kdo urval dobrá místa pod pódiem, nejspíš se jich nevzdal. A pokud měl někdo naléhavou potřebu odskočit si, nejspíš obětoval jednu píseň a využil chvíle bez front.
Přestávka byla vyhlášená i na koncertu Karla Gotta. Ano, devětasedmdesátiletý zpěvák na ni má nárok. Jenže program už tak poskládaný z množství hostů to natáhlo k úmorným třem hodinám. Vystoupení Paula McCartneyho například trvají až dvě a tři čtvrtě hodiny bez přestávek a v jednom tahu, který nedovolí ani publiku vydechnout.
A na závěr jedna kuriozita: „Naše Kino Sněžník v Děčíně udělalo mimořádnou přestávku 27. července při letní projekci v čase kulminace zatmění Měsíce,“ popisuje ještě předseda Asociace provozovatelů kin Pošta. „Diváci to ocenili a my je na to předem upozornili,“ dodává.
Považujete přestávku během večerní kulturní produkce za přežitek?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 10. srpna 2018. Anketa je uzavřena.
