Snad jsou v tom indiánské geny, ale ve svých třiašedesáti je to pořád stejná rázná žena, z níž čiší vůle, svéráz a samostatnost.
Byla první velkou countryovou osobností, která pravidelně zajížděla do Čech, a není pochyb o tom, že jako inspirace má velký podíl na nejlepších letech Michala Tučného a tím i vliv na celou českou country. Ale v posledních letech ji tu už nevítáme tak často.
Proč jste se tu celá ta léta neobjevila?
Svět se mění. Od roku 1982 do Michalovy smrti jsem tu byla každý rok, teď už míň. Letos je desáté výročí jeho smrti, tak jsem prostě musela přijet. Ale to neznamená, že nemám Čechy ráda. Putuju po celém světě a mám hodně práce. Třeba odtud pojedu na Slovensko, pak zpívám v Indii a pak přijde Japonsko. Tam teď působím nejčastěji. Čechy a Japonsko, to jsou moje země nejmilejší.
Čím vás Čechy tak uhranuly?
Člověk se pořád učí. Tady jsem byla poprvé po tolika letech v showbyznysu postavená tváří v tvář situaci, že jsem zpívala a většina lidí nevěděla o čem. Musela jsem jim obsah písní sdělit jenom emocemi v hlase. To byla velká škola, která úplně změnila můj přístup ke zpívání.
Určitě jste pro to měla nějaké vzory, které vám s tím pomohly?
Billie Holiday... Nina Simone... Ray Charles...
Ale to nejsou zrovna zpěváci country...
S tím nemám problém. Pocházím z místa kousek od Memphisu a tam se černá a bílá hudba vždycky prolínaly. A navíc jsem mládí prožila v úžasné době, kdy se opona mezi černými a bílými poprvé zvedla.
Říká se, že s přibývajícími léty se skládá stále hůř. Pořád ještě píšete písně?
Jistě. A hodně. Některé nosím s sebou v poznámkách rozdělané už dlouhá léta. V poslední době si nápady natáčím do počítače. A čekám na ten okamžik, kdy se mi to spojí do hotové písně. To nejde uspěchat. Ale jsou také písně, a bývají to často ty nejlepší, které vzniknou skoro okamžitě. Takhle například vznikla Goodbye To River. Koupili jsme si s manželem 200 akrů v Texasu u řeky Brazos. Bylo to místo mých snů. Tady jsem toužila celý život žít. A najednou jsme je museli opustit, protože pět kilometrů od nás postavili atomovou elektrárnu. Vždycky píšu jen o tom, co prožívám. Neumím skládat písně na objednávku.
Nicméně - je pravda, že vaše poslední deska není složena z vašich písní?
Ta je z písní Willieho Nelsona. Já jsem s Williem hodně hrávala a cestovala v šedesátých letech, kdy psal své nejkrásnější písně. Umím si mezi nimi vybrat a tahle deska byla dlouho mým snem. Podobně jako natočit své nejoblíbenější písně od HankaWilliamse. A ještě na jednom projektu pracuji, než zase natočím něco svého: na internacionální desce. Dávám tam dohromady country písně z celého světa. Taky jedna z věcí, které by bez Čech nemohly existovat. Tady jsem poprvé viděla, že podobnou muziku, jako dělám já, dovedou dělat i v jiných zemích.
