RECENZE: Není lehké být Yorkem. Smutek lídra Radiohead rozjasňuje pražská tramvaj

Nová deska lídra Radiohead Thoma Yorka přináší depresi a odcizení. V kontextu stejnojmenného doprovodného snímku Anima však vytváří zajímavý multimediální projekt.

Samota uprostřed davu, vnitřní odcizení, pocity úzkosti, deprese. Od vlivného britského muzikanta Thoma Yorka, lídra kapely Radiohead, se dá málokdy čekat něco jiného. To, co v tvorbě jeho domovské kapely většinou probublává jen v textech a jeho kvílivém hlase, se na sólových deskách dostává do popředí jako hlavní téma. Zatímco hudba Radiohead hraje všemi barvami, tady je na první poslech jen černá a bílá.

Naznačila to jeho první deska Eraser z roku 2006 a ve stejném duchu pokračuje i aktuální novinka Anima. Už třetí Yorkův počin, pokud nepočítáme filmové soundtracky.

Podobně jako na většině alb Radiohead či šest let starém vynikajícím projektu Atoms for Peace i na desce Anima s hudebníkem spolupracoval vlivný britský producent Nigel Godrich.

Yorke si libuje v netradiční propagaci, téma jeho desky tak předestřela kampaň, kdy letáky ve městech po celém světě lákaly na práci společnosti Anima Technologies slibující znovu vyvolat zapomenuté sny. Když zájemci na přiložené číslo zavolali, ozval se úryvek písně Not the News a hlas oznamující, že firmu pro nezákonné aktivity zakázali. Právě sny jsou pro Yorka zdrojem inspirace. Názvem alba se hlásí i k práci svého oblíbence Carla Gustava Junga.

Animu otvírá asi nejsilnější kus desky; píseň Traffic začíná klasickým elektronickým klokotem, který je pro Yorkovu práci typický. V refrénu však úvodní song přechází až do překvapivě veselé melodie a příjemná gradace se nese až do jeho konce. „Nemohu dýchat, nemohu dýchat,“ zpívá však Yorke v refrénu, aby té radosti nebylo moc.

Skryté krásy

V následující Last I Heard (...He Was Circling the Drain) však zpěvák opět buduje náročné plochy, kde se elektronika prolíná s několika vrstvami jeho nezaměnitelného zpěvu. Není to tvorba na jeden poslech, vyžaduje opětovné zahloubání. Kdo vydrží, objeví skryté krásy. Třeba symfonickou linku v jinak velice zneklidňující Not the News. Či hymnické vyvrcholení kusu Twist.

Anima

70 %

autor: Thom Yorke

Anima není jednoduchá deska, klíčem k ní však může být druhá část propagace. Thom Yorke totiž s renomovaným hollywoodským režisérem Paulem Thomasem Andersonem natočil pro Netflix krátký film. Ten je pro tuzemského diváka lákavý i proto, že se natáčel v pražském metru a tramvajích.

V patnácti minutách zazní celkem tři kusy z desky, v koexistenci s filmovými záběry, na kterých se Yorke a tanečníci proplétají v zajímavých choreografiích, se písním daří a nepůsobí tak neproniknutelně. Téma filmu však navazuje na Yorkovy starosti – ranní cestující v metru ukazuje jako bezvládná těla sloužící systému. On sám v něm jde proti davu, hledá spřízněnce... Inu, není lehké být Thomem Yorkem.