Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ani nevím, o čem všem musím mlčet, říká dramatička Rudčenková

  15:19aktualizováno  15:19
V dětství chtěla být Kateřina Rudčenková herečkou. Přání se jí nesplnilo – prý naštěstí. Pro divadlo mladá autorka, která se prosadila zprvu jako básnířka, raději píše. V pražském Divadle Ungelt měla premiéru její autobiograficky laděná hra Niekur/Nikde.

Dramatička Kateřina Rudčenková uvádí hru Niekur/Nikde. | foto: Pavel Wellner

Psaní básní je individuální práce, divadlo je kolektivní. Neděsilo vás, že do divadelní hry mluví spousta lidí?
Pro mě je to naopak důvod, proč teď tíhnu víc k divadlu. Básník je při práci hodně osamělý a také odezva se k němu dostává složitěji. Je tu vždy samozřejmě hrozba, že herci zapomenou text, dramaturg hru seškrtá k nepoznání, režisér vytvoří na jevišti něco, co jsem nezamýšlela. Ale podle mých zkušeností jsou zásahy dalších lidí přínosné a obohacující, a zrovna Niekur v Ungeltu všichni zúčastnění rozhodně pozvedli. Herci jsou výborní, režisérka Hana Burešová přistupovala k mému textu s úžasným porozuměním a respektem, za což jsem vděčná.

Z inscenace Niekur/NikdeHra je autobiografická, pojednává o vztahu dvou stipendistů: on, ženatý starší litevský básník, bere vztah jen jako dočasné rozptýlení, mladá literátka se naopak zamiluje. Přitom po kritice autobiografických povídek Noci, noci jste řekla, že si dáte velký pozor, než půjdete s něčím osobním ven.
Já si nemůžu pomoct. Rozhodla jsem se, že se nebudu ohlížet na reakce, a to nejen ty kritické. Je to prostě můj způsob psaní a hotovo. A vypadá to, že to budu tak dělat celý život. Ale je pravda, že to přináší strašnou spoustu problémů.

Pořád vás vaši blízcí žádají – tohle tam prosím tě nepiš?
Ano, říkají to skoro pořád, takže už si bohužel nepamatuju, o čem všem musím mlčet.

Může být takové vypsání se třeba ze zklamání či jiných životních zážitků léčivé?
Určitě ano, když dopíšu hru o nějaké etapě života, zároveň ji tím pro sebe uzavřu. Ale důležitější než možný terapeutický účinek psaní je pro mě snaha nějak zadržet prožívanou skutečnost.

Z inscenace Niekur/Nikde

Režisérku Burešovou zaujalo na hře mimo jiné ženské myšlení. Co na to říkáte, když někdo označí vaši hru za "ženskou"?
Rozdělování na ženské a mužské mě dost štve. Pochopila jsem však, že se tomu nejspíš nevyhnu, že prostě lidé to mají v hlavě tak rozdělené. Ta hra je ovšem skutečně napsaná ze ženského úhlu pohledu, daleko víc zachycuje stavy Agnes než Kornelija. Přesto mi dramaturg Štěpán Otčenášek řekl, že když hru četl ještě jako anonymní text v soutěži Alfréda Radoka, myslel si, že autorem je Jáchym Topol. To mě zaujalo.

Z inscenace Niekur/NikdeJe hra feministická?
Feminismus chápu jako rovnoprávnost v životě ve všech sférách a nechávám to také říct svou hrdinku, když vystoupí z role a vyzná se, že ji dráždí, jak v historii umění figurují až na výjimky muži. Nejen jako hrdinové příběhů, ale jako tvůrci, autoři.

Mají to autorky těžší?
Ženy to mají těžší! Ale můžeme jít k příkladu z literárního světa: když zvou někoho na festival, jsou na prvním místě muži, a aby to bylo politicky korektní, pozve se i nějaká žena. Ale nechci si stěžovat, protože často já bývám tou první ženou, která je pozvána. Štve mě princip "druhého pohlaví".

Příběh jedné krátké lásky necháváte střídat s fiktivní hrou o siamských dvojčatech, kterou Agnes na stipendiu píše. Je v tom nějaká metafora?
Napsala jsem nejdřív milostný příběh. Pak se mi zdál celkem jednotvárný a chtěla jsem ho nějak narušit. Postavy milenců navíc mluví o sobě ve třetí osobě a já jsem chtěla dostat do textu jiný typ dialogu, odlišný, než je literární řeč hrdinů. Siamská dvojčata jsou zároveň metaforou vztahu Kornelija a Agnes – vše směřuje k tomu, že se neodvratitelně musí oddělit.




Nejčtenější

Nečekaně zemřela Dolores O'Riordanová, nezaměnitelný hlas Cranberries

Zpěvačka Dolores O'Riordanová na pražském koncertu kapely The Cranberries

Hlavní tvář irské skupiny Cranberries Dolores O'Riordanová náhle zemřela ve věku 46 let. Zpěvačku našli v hotelovém...

PRVNÍ DOJMY: Pat a Mat, Vetchý a Donutil. A konec rudých iluzí

Hrdinové filmu Můj strýček Archimedes

Ač točí v obou zemích, tvrdí, že do rodného Řecka jezdí žít, kdežto do své druhé vlasti, do Česka, spíš pracovat. I...



RECENZE: Rapl, Pustina a teď Vzteklina. Tohle opět není idylická série

Johana Matoušková a Kryštof Hádek v seriálu Vzteklina

Takřka hororovým masakrem při noční pitce v lovecké chatě začne na ČT 1 šestidílná Vzteklina. Krimi ze Šumavy má...

RECENZE: Renčovy Zoufalé ženy musí růžové nic alespoň navenek načechrat

Klára Issová ve filmu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

Romantická komedie Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, natočená podle scénáře i knihy Haliny Pawlowské, má na rozdíl od...

Ceny Trilobit vyhrál dokument Mečiar, anticenu dostal moderátor Soukup

Zuzana Kronerová a Pavel Nový ve filmu Bába z ledu

Český filmový a televizní svaz předal výroční ceny Trilobit. Nejlepším loňským filmem se stal dokument Mečiar, který...

Další z rubriky

RECENZE: Zvon a oprátka. Ďábelský Salem na Vinohradech je poctivé drama

Divadlo na Vinohradech uvádí Čarodějky ze Salemu

Dobré herecké výkony a hutná atmosféra jsou hlavními lákadly vinohradského nastudování hry Arthura Millera přibližující...

RECENZE: Spisovatel Hrabal křepčí na jevišti. Jinak je ale tuctový

Roman Janál a Jana Sýkorová v opeře Miloše Orsona Štědroně Don Hrabal, kterou...

Pražské Národní divadlo se rozhodlo vzdát poctu spisovateli Bohumilu Hrabalovi operní novinkou Don Hrabal, kterou uvádí...

Milí neznabozi, zkuste číst, aniž byste zapojili žluč. Suchý píše o Bohu

Jiří Suchý

Vyšla kniha, která má řadu úvodů a ještě větší počet závěrů. „Je to neobvyklé, ale není to zakázané,“ říká Jiří Suchý,...

Najdete na iDNES.cz