Proběhlo sice méně venkovních produkcí v zákoutích starého města a pověstné noční koncerty na letní scéně musely pod střechu, tisíce vytrvalých diváků přesto zůstaly.
Kvůli nižšímu rozpočtu ubylo zahraničních hostů, přesto za deset dní bylo v Hradci k vidění to nejlepší z uplynulé sezony u nás včetně inscenací oceněných Cenou Alfreda Radoka či Thálií.
Takový byl i Job z ostravského Divadla Petra Bezruče s Norbertem Lichým, pro jedny vrcholný zážitek, pro druhé průměrná schematická inscenace.
Husa na Provázku opět nadchla Láskami jedné plavovlásky a Cirkusem Havel v režii Vladimíra Morávka, rozporuplnější byl Hamlet v režii Jana Mikuláška. Strohý překlad Zdeňka Urbánka a civilní výkon Jiřího Vyorálka se tříštil na až surrealisticky varietním pojetí.
Jeviště se postupně plnilo hlínou – symbolem rozkladu Elsinoru, a to pár hodin poté, co technici Klicperova divadla uklidili ze scény rozsekanou slámu z hradecké Schillerovy Panny Orleánské, jež slováckým uchopením francouzské legendy i výkony Pavlíny Štorkové a Miroslava Zavičára nadchla kritiky. Dramaturgické omyly byly v drtivé menšině.
Úraz Ondřeje Vetchého zhatil Kunderovu Ptákovinu. Činoherní klub však náhradou vyslal Boha Masakru od Yasminy Rezy a rázem tu byl jeden z vrcholných diváckých zážitků: chytrý text a výborný herecký kvartet Vladimír Kratina, Ivana Chýlková, Jaromír Dulava a Miroslava Pleštilová.
Hrál se i Motýlek
V Divadle Drak zase zazářil slovenský Prorok Ilja či polská inscenace Kino Palace režiséra Marka Zákosteleckého, která vysekla poklonu němému filmu s Charliem Chaplinem i King Kongem.
Mezi takřka dvěma sty představeními se neztratili ani hostitelé: Divadlo Drak, to třeba s premiérou adaptace Charriérova Motýlka, a Klicperovo divadlo. Jeho generační muzikál Davida Drábka Ještěři se zvolna stává kultovním, hlasy, že oproti jeho výborným Akvabelám inscenace příliš útočí na první signální soustavu, byly v menšině.
K dalším vrcholům náležela i zdejší Věc Makropulos, surrealistický horor v režii Věry Herajtové se skvostnou Kamilou Sedlárovou coby Emilli Marty.
Ve volném programu kromě tradiční Vosto5 mělo velký úspěch bytové divadlo Depresivních dětí či nová scéna v pivovaru, která nabízela nesnadné alternativní kusy, třeba scénografa a muzikanta Petra Žižky nebo mima Ken Maie, jehož etuda umírání byla nezapomenutelná.
Živelný festival se dotkl i relativních výšin českého showbyznysu. Textař Michal Horáček dal nahlédnout do chystaného projektu Kudykam ve Státní opeře, v němž nejvíce nadchl Horáčkův objev, herec Klicperova divadla Jan Sklenář.
A resumé oslavy všech podob "komediantského řemesla" i barometru stavu českého divadla? Pohromy bývají otužující a divadlo je silnější než déšť.
hodnocení MF DNES: 70 %
