Hraběti Monte Christovi samozřejmě patří náležitý respekt. Spadnout jako mrtvola do moře a být doslova v pytli, z kterého se dotyčný vzápětí hbitě dostane a získá bohatsví, slávu a ještě k tomu slízne sladkou smetanu pomsty, to je docela slušná frajeřina.
Jenže milého hraběte nikdo nestrčil do místnosti plné prskajících koček (vemte si, že ty kočky navíc neměly kam sázet lívance), nemusel prosit Bohu oddané Maltézské rytíře, že by si pro jednou mohli koupit místo růžence ženskou a také nemusel tisíckrát vysvětlovat, že jste pánové sice všichni moc milí, ale já jsem věrná mrtvému manželovi.
Nikdo se také nepokusil Monte Christa znásilnit. Opakovaně. A navíc to byl prostě chlap, čili se od něj jaksi čekalo, že se podle toho bude chovat a na nějaké to "bebí" koukat nebude.
Angelika, jejíchž pět příběhů bude počínaje dneškem vysílat Nova každý pátek ve večerních hodinách, však byla křehkou ženou, od níž se očekávalo maximálně tolik, že rorezná vějíř od trakaře a naučí se etiketě, jíž byl dvůr Ludvíka XIV. doslova posedlý. Mimochodem, Král slunce rovněž ostrouhal.
A jaká to byla žena! Pevnosti jejího charakteru, kráse její povahy a pružnosti vytříbené taktiky vprostřed všech intrik a úskoků se vyrovnala jen pevnost, pružnost a krása jejího sošného těla i tváře. A ten půvab! I ve špinavém žaláři dokázala být oslnivá tak, že pustnoucí lumpové projednou nelitovali, že je zašili.
Angelika byla prostě ve výsledku mnohem větší frajer než milý hrabě. Bože, díky za tuto ženu, i když jen fiktivní.
