Podařilo se mu to i v pondělí v Břevnovském klášteře, kde koncertoval v rámci Letních slavností staré hudby. Jeho podání skladeb Heinricha Ignaze Franze Bibera a italského skladatele Giovanniho Pandolfiho Mealliho bylo dokonale čisté a kouzelně jemné.
Manze dokáže strhnout jak hrou, tak i výkladem - ten uplatnil i včera při workshopu se studenty. Rozebíral s nimi mimo jiné posluchačsky vděčnou Biberovu sonátu, znázorňující zvuky různých zvířat a ptáků. „Tehdy nešlo ani tak o naslouchání přírodě, jako spíš o to, aby člověk předvedl, jak je vzdělaný,“ upozorňuje Manze.
Naše vnímání barokní doby je podle něj ostatně vůbec zkreslené. „Dnes si obrazně řečeno volíme mezi kostelem, divadlem nebo třeba fotbalem. Ale tehdy skladatel stál pouze v kostele, duchovno prostupovalo celým životem,“ zdůrazňuje.
Potěšit boha, to byl podle Manzeho hlavní úkol i pro Bibera. „Například ve svých Růžencových sonátách volil i pro scénu bičování Krista krásnou, líbeznou melodii,“ podotýká.
Manzeho, který původně studoval řečtinu a latinu, kdysi zlákal pro barokní housle cembalista Richard Egarr, jeho spolužák z Cambridge. Od té doby vystupují společně. Vzácný nástroj, na který Manze hraje, má do dřeva vepsán bohatý život. Tu škrábanec, tam prasklinka, ba i stopy po červotoči.
„Jen promluvit,“ říká láskyplně Manze a hladí housle. „Škoda, že nevím, kdo všechno na ně přede mnou hrál, vím jen, že byly pravděpodobně vyrobeny kolem roku 1700 v dílně rodiny Amati,“ dodává. Barokní housle jsou na pohled trochu subtilnější než ty moderní a struny mají ze střev. Ale to není zdaleka jediný rozdíl.
„Moderní housle se přidržují ramenem a bradou, kdežto barokní pouze rukou. To je, jako kdyby si někdo myslel, že střelba z luku a z malorážky je jedna olympijská disciplína,“ podotýká umělec, jehož životem jsou sice housle, ale silnou konkurenci mají v rodině. Jak jen může, tráví s ní Manze volné chvíle v dřevěném domku ve Švédsku.
„Turistika, lesy, zahrada, ohýnek, to je moje. Ale mým hlavním zájmem kromě hudby je v současnosti roční syn. Představte si, že už hraje na klavír,“ libuje si pyšný otec.
