„Jestli mě něco lákalo, tak podívat se na začátek Havlova života dramatika. V roce 1965 jsem byl jako jevištní mistr při světové premiéře Vyrozumění Na zábradlí a po listopadu 1989 jsem hru udělal se svým Divadlem Na tahu,“ říká režisér, který v Hradci před časem nastudoval Havlovo Pokoušení.
Příběh inženýra Grosse, který svádí předem prohraný boj o zbytky lidskosti v absurdním úřadu, srovnává Krob s osudem Josefa K. v Kafkově Procesu. „Oba mají podobný osud. Postaví se nesmyslu a se svou slabostí a nerozhodností vedou boj, ovšem divák už ví, že ho prohráli,“ říká Krob.
Podle něj dnes Havlovi publikum čím dál víc rozumí, byť se ozývají názory, že jeho éra je už pryč. „Mladí lidé kašlou na to, zda je to o komunismu, vnímají celou absurditu. Věřím, že Havla ve skrytu duše chválí za to, jak perfektně dokáže vymýšlet situace. Je to typicky české absurdní divadlo, Havel od začátku dbal na absurditu ryze českou, kterou přinesl na světová jeviště. Měl ulehčenou práci, že si podivné situace nemusel moc vymýšlet, protože se tu ty věci děly,“ míní Krob.
Ten se při Havlových hrách drží osvědčené metody - přesný rytmus, nic nerozehrávat a věcnost. „Jakmile je začnete stylizovat, rozpatlávat, dělat šaškárničky, pohoříte. Havlovy hry mají zvláštní tichý humor, který mrazí. Zkarikovat jeho postavičky a udělat z nich tajtrlíky není problém, lidé se budou bavit jak na estrádě, ale Havel z jeviště vypochoduje a nastane bezbřehá nuda. V současné době se to však děje, všichni se bojí dodržet, co Havel žádá. Veškeré kouzlo je v textu. Čím je situace absurdnější, s tím vážnější tváří to musíte hrát,“ vysvětluje Krob. Inženýra Grosse hraje Ondřej Malý, jeho protivníka Baláše Filip Rajmont.
