AnderSenDivadlo na Zábradlí premiéra 2. června 2017 režie: Jan Mikulášek hrají: Dita Kaplanová, Magdaléna Sidonová, Jana Plodková, Anežka Kubátová, Petr Čtvrtníček, Miloslav König, Ivan Lupták, Jiří Černý |
AnderSen
Jen ve slabých náznacích lze takový trend odhalit u novinky pražského Divadla Na zábradlí. Skupina okolo režiséra Jana Mikuláška si dlouhodobě drží kvalitu i díky stále stejnému stylu. AnderSen opět vznikl spoluprací celého týmu, herci tentokrát nabídli ke zpracování své sny a hlavně zážitky z dětství. Z kusu tak čiší silná autenticita vzbuzující respekt nad jejich odvahou odhalit se.
Inscenace je zabalena do motivů Andersenových pohádek, což vynikne zejména v působivých kostýmech Marka Cpina. Více však jde o obavy a sny z dětství. Proti předchozím produkcím zde dostává velký prostor Petr Čtvrtníček, který se však svým výrazným projevem příliš odlišuje a krade si představení tak trochu pro sebe.
Poetika a humor AnderSnu je místy přímočařejší, publikum se baví. Mikuláškův mozaikový styl se však v druhé polovině trochu rozplizne, jednotlivé výpovědi jsou nevyvážené a i přes působivé finále, které na scénu vrátí úvodní atmosféru, po něm tentokrát zůstane rozpačitý pocit.
Mikulášek se tedy neopakuje a stejným stylem vzniklé kusy Posedlost a Požitkáři působí vybroušeněji.
Pohlavní životy siamských dvojčat
O něco víc je snaha oslovit větší spektrum diváků než obvykle patrná v pražské MeetFactory, kde takový směr naznačili už povedeným kusem Počátek veškeré lásky (recenze zde). Adaptace novely Irvina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové přibližuje konflikt mezi upjatou diktátorkou z fitnescentra (Zuzana Stivínová) a fastfoodem vykrmenou depresivní umělkyní (Pavla Beretová).
Pohlavní životy siamských dvojčatMeetFactory premiéra 7. dubna 2017 režie: Natálie Deáková hrají: Zuzana Stivínová, Pavla Beretová |
A jsou to právě tyhle dvě, na kom kus stojí – ač mají obě herečky před sebou hodně ploché figury, dokážou je podat nesmírně poutavě, jejich psychický i fyzický vklad je tak výrazný, že dovede diváka vtáhnout.
I proto snáze přejde onu welshovsky asi už povinnou přemíru sprostých slov a jeden obzvlášť fekální moment, tedy „příkrasy“, bez kterých by se kus v podstatě obešel.
Škrtání bezmála čtyřsetstránkové knihy z představení však čiší až příliš, v ději jsou patrné časové skoky, úvodní pointa setkání obou postav je těžko rozeznatelná. Ta závěrečná bohužel také příliš nevyznívá.
