Aktivistu a literáta teď připomíná kniha nazvaná Za bídu psů. Osení. Nabízí čtenářům výbor z jeho tvorby.
Kepka měl přitom na psaní neskutečně málo času - zemřel ve třiadvaceti letech. Narodil se v roce 1889 a už od dětství měl problémy s autoritami. Na gymnáziu zorganizoval protest proti monarchii tak, že na jeho pokyn velká část spolužáků přestala zpívat rakouskou hymnu. Byl vyloučen ze všech škol v Rakousku-Uhersku a odešel z rodných Klatov do Prahy, kde se ho ujali žižkovští anarchisté.
Odhodlaný změnit svět
Ve čtrnácti vydával časopis Havlíček, v sedmnácti pořádal protikapitalistické demonstrace a psal do časopisu Bezvládí. Na severu Čech se setkal s Fráňou Šrámkem, právě známější z básníků tehdy označil horníky jako psy, když paralelu použil v básni Psí chorál, a havíři ji pak šířili dál.
Odtud název Kepkovy povídky a celé knihy Za bídu psů. Za svoji účast v antimilitaristickém hnutí skončil ve vězení, po deseti měsících žaláře byl odhodlaný, ač s podlomeným zdravím, změnit svět. Účastnil se sčítání lidí na Mostecku, chtěl zabránit falšování výsledků německými úřady.
Jenže kvůli onemocnění plic mu lékaři pobyt na severu Čech zakázali. Zemřel v roce 1912. Kniha tak připomíná loňské, sté výročí jeho úmrtí.
