GLOSA: Ani nevyhovující prostředí neodradilo Anu Popović od skvělého výkonu

Blues a divadlo? Snad jedině jako scénická hudba ve hře z jižanského prostředí Ameriky. Ke koncertě dvou našlápnutých kapel tohoto žánru bylo ve středu Moravské divadlo naprosto nevyhovující. Ale to je také jediná výhrada, kterou lze vznést.

Ana Popović & Mo' Better Love Band

90 %

předkapela Moreland & Arbuckle

Olomoucké kulturní prázdniny

Moravské divadlo Olomouc, 10. 7. 2013

Nejde jen o to, že kapely byly utopené hluboko na jevišti a s obrovskou forbínou, která mezi publikem a muzikanty vytvořila jen těžko narušitelný distanc. Ani jen o nutnost sedět při hudbě, která je jako stvořena k byť jen třeba lehké pohybové aktivitě. A vůbec o tak nějak nepatřičné prostředí červeného plyše. Jde také, a to zejména, o zvuk.

Ukázalo se totiž, že ten si dělá v akusticky nepříliš vyhovujícím sále doslova co chce. Konzultace s posluchači, sedícími na různých místech hlediště, totiž ukázala, že každý byl tak trochu na jiném koncertě. Nebohý recenzent například ze svého místa slyšel prakticky jen až na práh bolesti vyšťavenou sólovou kytaru a na ostatní nástroje se musel hodně soustředit, zatímco jiní si zaplaťpánbu mohli pochvalovat zvuk bezmála jak z desky.

Ale nechme lamentování. Olomoucké kulturní prázdniny, jejichž součástí koncert v USA žijící srbské bluesové kytaristky Any Popović a americké předkapely Moreland & Arbuckle byl, zaznamenaly kvalitativně skutečný vrchol už na začátku. Koncert kytaristky, doprovázené osmičlenným bandem těžkých memphiských profíků byl totiž jednou z několika málo evropských zastávek a bůhví, zda se někdy bude opakovat. Ana Popović se totiž obvykle nechává doprovázet pouze instrumentálním triem.

Repertoár vycházel z čerstvého alba Can You Stand The Heat, které kytaristka s touhle kapelou, říkající si podle jedné z písní Mo' Better Love Band, natočila právě v Memphisu a sound, který dala světu produkce tamějšího slavného soul-bluesového labelu Stax se skutečně nezapřela.

Bravurní rytmika ve fascinujícím přesném podání, přiznávky hammondových varhan, ostré šlehy dokonalé dvoučlenné dechové sekce a nad tím vším báječný Anin zpěv (v tomto ohledu jí široký sound velmi svědčí a zdá se, že jako zpěvačka se za poslední dobu velice zvedla) a samozřejmě její brilantní kytara jako v hybných doprovodech, tak zejména dokonale stylových sólech, evokujících staré mistry kalibru Alberta Kinga, to všechno dalo dohromady zážitek, jaký čeští bluesoví fanoušci letos ještě neměli.

Dustin Arbuckle ze skupiny Moreland & Arbuckle

Předjezdci Moreland & Arbuckle, u nás dobře známí už z několikerého koncertování, jsou sice z úplně jiného stylového vrhu, hrají přitvrzené delta blues jak v podobě vlastních písní, tak známých standardů tohoto okruhu, ustáli svou pozici výborně a publikum je právem bralo jako rovnocenné partnery hlavní hvězdy večera. Na který se až na to nešťastné prostředí bude dlouho vzpomínat.