K tomuto názoru dospívá Šmuel Aš, jenž v jednom tajemném jeruzalémském domě vede během zimy na přelomu let 1959 a 1960 více či méně intelektuální rozhovory s chromým starcem Geršomem Waldem.
Šmuel je nešťastný mladý muž. Jeho láska ho právě opustila a provdala se za jiného, chudá rodina jej už nemůže podporovat na studiích, takže jeho bakalářská práce o vztahu Židů k Ježíši zůstane nedokončená. A musí si najít nové bydlení a nějaké zaměstnání. Obojí nalezne v záhadném domě, kde s Waldem žije jeho krásná snacha Atalja.
JidášAmos Oz Paseka, 2017, 256 stran |
Vdova po Waldovu synovi, který zahynul v první arabsko-izraelské válce – a současně dcera Šaltiela Abravanela, jenž se jako jediný z předních izraelských Židů v roce 1948 postavil proti vyhlášení státu a zemřel jako zrádce vyobcovaný z komunity. Jidáš je tudíž příběhem o dvojí – a v obou případech podle autorova mínění sporné – zradě.
Amos Oz je mistrem ve vytváření atmosféry. Ať už jde o popisy židovské části Jeruzaléma, v té době ještě ze tří čtvrtin obklopené nepřátelským arabským územím, jíž se za dlouhých večerů Šmuel toulá s Ataljou, nebo v líčení pocitů mladíka, který se do ženy o hodně starší, než je on, beznadějně zamiluje. Jistě, ona mu něco včetně chvilkového cudného sexu dopřeje, ale on ví, že situace je bezvýchodná a že bude muset brzy odejít.
Země bez míru
Jidáš je tudíž také příběhem o dvojím smutku. O teskné mladistvé touze muže, který jaksi nemá na ženy štěstí, a o tichém zoufalství Atalji, jež po manželově smrti není schopna navázat další hlubší vztah. Takže zve mladíky, aby dělali společnost jejímu tchánovi a aby je po krátké době zase poslala pryč.
A pak je tu ještě třetí, snad hlubší, smutek. Autorův. Vyplývá z historie i současnosti Izraele, kterému stále není dopřán mír.
Oz jej nijak nedeklaruje. Ale je zřejmý z každé stránky tohoto pozoruhodného románu, vydaném v nakladatelství Paseka.
