RECENZE: Spielbergova loď La Amistad pluje proti Titaniku

- Steven Spielberg si sotva mohl vymyslet sebevražednější, totiž divácky méně atraktivní projekt, než je Amistad. Na palubě španělské lodi La Amistad se roku 1839 vezou zbití a hladoví Afričané v okovech budoucích otroků.

Při vzpouře povraždí bílou posádku lodi - a přesto jim nakonec senilní stařík v podání famózního Anthonyho Hopkinse vybojuje u Nejvyššího soudu verdikt „nevinní“. Máme fandit „divochům“ jen proto, že bránili svou svobodu?

Amistad

65 %

USA, 1997, 152 min.

režie: Steven Spielberg

hrají: Morgan Freeman, Nigel Hawthorne, Anthony Hopkins, Djimon Hounsou, Mathew McConaughey

Kinobox: 70 %

IMDb: 7.3

Leckdo se asi nelibě zavrtí v křesle. Milostná zápletka? Veškerá žádná. Romantický hrdina? Kde by se vzal; vždyť i exotický vůdce Afričanů budí spíš hrůzu než sympatie. Co s tak odpornou kocábkou, když kiny zároveň pluje Titanic plný bohatých rób, šampaňského a polibků za zvuků tklivých smyčců? (Ostatně právě takovou přízračnou „loď snů“ nechá hračička Spielberg proplout za noci v těsné blízkosti otrokářského škuneru - a z paluby na palubu na sebe nevěřícně zírají dva světy.)

Amistad přesto zasluhuje pozornost - vzdor tomu, že Spielberg už rozhodně natočil lepší filmy. Možná míval dramaticky slabší látky než tenhle „pravdivý příběh“ z nelichotivé americké historie, zato však lepší scénáře.

Amistad totiž přejímá model takzvaných justičních dramat, jejichž hrdinové postupně putují od nejnižších soudních instancí k nejvyšším. To není zrovna pastva pro oči - zvláště když autoři navíc zahltili dialog vysvětlivkami mocenských intrik a kazatelským moralizováním, v tak doslovné naléhavosti u Spielberga nevídaným. Dáli se přesto na Amistad dívat bez újmy a někdy dokonce bez dechu, mohou se za to vzájemně plácat po ramenou hlavně Hopkins se Spielbergem.

Hopkinsův portrét „starého kecky“ exprezidenta Adamse, jenž dříme mezi kongresmany a hopkavě ožívá jen u květináčů ve svém skleníku, získal právem oscarovou nominaci: divák se vyloženě těší, až to podceňovaný děda před Nejvyšším soudem pořádně rozpálí. A režisér? Jednak skvěle vystavěl hrozivou zeď mezi amerikanizovanými černochy a jejich bratry, živočišně autentickými „barbary“ z Afriky. Zdaleka mezi nimi neleží jen jazyková bariéra, z níž Spielberg vytěžil jiskřivý humor.

Amistad je totiž hlavně příběhem o komunikaci beze slov, počínaje kreslením map v písku a konče svérázným výkladem bible, jak si jej zajatí vzbouřenci odvodí jen z ilustrací. Pak je tu ještě Spielberg coby inscenátor skvělých „jemnůstek“, v nichž znovu dává Titaniku lekci.

Obraz krvavé vzpoury, s nímž by si jiný tvůrce dlouze hrál „v masových“ výjevech, odvypráví v úderných detailech během úvodní čtvrthodinky - a sotva divák propadne iluzi, že to nejtvrdší má už za sebou, vrátí se k hrůzné plavbě ve vzpomínkách vzbouřeneckého vůdce. Tam, kde Cameron nechává z Titaniku padat desítky a stovky ječících statistů, zachytí Spielbergův hrdina pohled černošky s nemluvnětem, která usedá na zábradlí zkrvavené paluby - a v příštím záběru už je její místo prázdné. Tenhle mistrný filmařský okamžik, podobně jako třeba legendární červený kabátek v Schindlerově seznamu, jasně slibuje, že u Jurských parků Spielbergova dráha neskončila.

Anthony Hopkins v roli obhájce zbouřenců. Cinque (Djimon Hounsou) Morgan Freeman Spoutaní černoši u soudu. Právník Roger Baldwin v podání Matthew McConaugheye.