Švamberk postupuje chronologicky od "otců zakladatelů" (Iggy Pop, John Cale, Ramones, Dead Kennedys) přes více či méně aktivní klasiky (Bad Brains, Henry Rollins, Hüsker Dü, Suicidal Tendencies, Biohazard), nevyhýbá se fenoménu "popového" neopunku (Green Day, Offspring) ani okrajovým či žánr přesahujícím kapelám (NoMeansNo, Sabot).
Většina rozhovorů byla sice již v minulosti publikována novinově či časopisecky, nejčastěji v souvislosti s koncertováním dotyčných umělců v České republice. Jako celek však podávají obrázek o současných názorech na fenomén punk a HC z těch nejpovolanějších úst.
Švamberk v samotných rozhovorech i v úvodních statích, ve kterých jednak "uvádí do problému", jednak popisuje okolnosti rozhovorů, celkem šikovně propojuje přístup objektivního publicisty a fanouška, který má nejen potřebné vědomostní zázemí, ale k hudbě, o které píše, má zároveň hluboký vztah jako posluchač.
Je pravda, že poněkud "punkové" (někdy až příliš) je zpracování samotných rozhovorů, překlepy, nežádoucí varianty jmen a další přehlédnutí se dají počítat na desítky - to ovšem není jen chybou autora, ale zejména liknavostí obou odpovědných redaktorů knihy Luboše Snížka a Lubora Mati. Až si čtenář říká, že se snad jejich práce se soustředila pouze na podpis v tiráži.
Samozřejmě, některým rozhovorům lze vytknout jistou povrchnost, ta je ale ve většině takových případů dána neochotou (možná i neschopností?) povahově a někdy zjevně i intelektuálně problematických umělců skutečně se nad položenou otázkou zamyslet.
Je ale dobře, že i zařazení takových fragmentů rozhovorů (jako je třeba ten s Markym z Ramones resp. Misfits na str. 33) má svůj význam. Řečeno slovy klasika, "i s takovými lidmi musíme pracovat..."
Alex Švamberk - Nenech se zas oblbnout
Vydal Maťa 2006, 304 stran
Hodnocení iDNES.cz: 60%
