Představení Moucha Reloaded mělo v úterý premiéru ve Švandově divadle.
Proč jste vybral zrovna Mouchu?
Chtěl jsem film, který je pro osmdesátá léta typický, a plánovitě jsem vybíral z americké produkce, v té je totiž větší šance na legraci. Je to horor, který je krásně nechutný a navíc jsou v něm ještě klasické loutkové triky, a to se mi líbilo. Připadá mi komické, že jsme se u těchhle filmů báli, a tou možná někdy až směšnou vírou v triky se v představení také zabýváme. Chtěli jsme obnažit, jak je to vlastně hloupé.
Nakolik se držíte příběhu? Vydá vůbec na celé představení?
Je fakt, že jde o tak jednoduchoučký příběh, že je skoro nemožné z toho udělat představení. Jediné, co se v tom filmu řeší, je proměna v mouchu. To by nám nestačilo, přidali jsme proto spoustu odkazů a situací a rozhodli se, že tentokrát nebudeme tolik ctít příběh. Experimentovali jsme i formálně, a vznikla tak koláž, mozaika různých paralelních příběhů, které souvisejí s motivem mouchy či s proměnou.
Narazíte v rámci proměny i na Kafku?
To jsme taky řešili, chtěli jsme si s Kafkou pohrát, ale nakonec jsme tak daleko nedošli, což je dobře. Asi bychom se v tom ztratili. Českých námětů, i těch filmových, se zatím bojíme. Třeba se jich dotkneme, ale vždycky nám z toho vyleze laciný komunální humor, který vidíme v televizích.
Z něj si přece děláte legraci...
To jo, rádi se mu vysmíváme, ale nejde o ucelený tvar, spíš o narážky. Odkazy na české, nebo spíš čecháčkovské reálie však ani v Mouše chybět nebudou. I když možná nebudou tak konkrétní jako v Čelistech, ve kterých vystupoval medvídek Kuky.
Proč vlastně děláte loutkové "divadýlko", jak mu vy sám říkáte, a ne velké divadlo?
Všichni jsme introverti a strašně se stydíme vylézt na jeviště sami za sebe. Proto se schováváme za předměty a loutky. Musíme vždycky aspoň něco držet v ruce, něčeho se chytit. Mám pocit, že jsme se pořád ještě nedovyvinuli. Jsme pořád jako děti a hrajeme si. Baví nás ten kontrast, když se zkombinuje dětská hravost s velkými tématy a hrůzami světa. Přistupujeme k tomu sice dětsky, ale někdy se povedou velké věci.
Hrajete si i při zkoušení?
Hrajeme. Téma si dáme na stůl a rozsekáme ho na cucky. Bavíme se, házíme první nápady, je to bezbřehá hra. I den před premiérou jsme schopní vystřihnout ze hry zásadní nápady, je to taková škola demokracie. Většinou je to ku prospěchu.
