RECENZE: Nečekané erotické dusno spustí Kavčí hory kolem tvůrce Rusalky

Cudné kostýmy až po kotníky, ale pod šaty to sálá žádostivostí. Až překvapivou, když se vezme v úvahu, že Americké dopisy vyprávějí o klasikovi Antonínu Dvořákovi a vysílá je v neděli ČT1.

Spíše zajímavá než strhující, ale jistě úctyhodná je první letošní novinka Kavčích hor. Podle scénáře Petra Zikmunda ji natočil Jaroslav Brabec a zobrazuje slovy tvůrců „tajnou epizodu ze života Antonína Dvořáka“. Jmenovitě jedno léto ve Vysoké u hraběte Kounice, jehož ženu Josefinu, sestru své manželky Anny, skladatel miloval.

Nejde však jen o jejich milostný trojúhelník, celá nálada pečlivě vycizelovaného díla rozdmýchává pod dobovou fasádou lepší společnosti pocitově působivé erotické dusno, počínaje Kounicovými zálety a konče vzplanutím mezi hudebníkovou dcerou Otilií a jeho žákem, později zetěm Josefem Sukem.

Některé vypravěčské postupy svádějí k metodě „na první signální“ – v kostele k tíživým textům zní Largo, na rozkvetlé louce se rodí tóny Humoresky. Nicméně Dvořákova hudba je tak líbezná, že leccos vyváží, překlene, dokonce se stává jednou z hlavních dvou vypravěček.

Ale tou druhou není postava Dvořáka, byť jeho přesný představitel Hynek Čermák dovede i němým výrazem dát najevo, co si myslí třeba o Sládkových verších, ani Soňa Norisová coby skladatelova umírající múza Josefina, nýbrž Petra Špalková v roli jeho vědoucí, uvnitř trpící, ale navenek generálské manželky. Byť v průsečíku vztahů stojí hrdinka Špalkové v pozadí, herecky jsou Americké dopisy jejím filmem.

Je až s podivem, jak zabírá neviditelné, leč výbušné napětí pod poklidnými rituály prázdninových dýchánků, jak postavy propojuje vzájemné srozumění beze slov.

Americké dopisy

60 %

Česko, 2014, 102 min

režie: Jaroslav Brabec

hrají: Hynek Čermák, Soňa Norisová, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský, Sabina Rojková, Marek Ostrý, Petr Koutecký, Vanda Exnerová, Milan Duchek

IMDb: 6.3

Skrytou sílu vztahů pak zbytečně oslabuje patos chorálů se vzpomínkami na rodinné tragédie – daleko bolestněji zní, když je Čermák pouze věcně konstatuje – a vůbec sklon režiséra k melodramatickým ornamentům. Bouře, svíce, vlající záclony, prostřihy znamenají více méně efekty pro efekt, to hlavní se odehrává mezi lidmi.

A účinkuje to, i přes občasné banální doslovnosti typu „kvůli hudbě již ani milovat neumím“. Ba i navzdory sdělení závěrečných titulků, že existence listů, které Josefina psala Dvořákovi do Států, nebyla doložena. Na rozdíl od jiných uctivých životopisů totiž Americké dopisy připouštějí, že vedle vznešené posedlosti uměním mohou velikáni sdílet i přirozené vášně obyčejných smrtelníků.