Považujete Carmen za svůj osud?
Carmen je moje požehnání, ale i prokletí. Byla to moje první role, přivedla mne do světových operních domů. Na druhou stranu mne hodně lidí vnímá pouze jako Carmen. Ale nestěžuji si.
Po vašem boku se vystřídala řada představitelů Dona Josého, včetně Plácida Dominga. Který byl nejvěrohodnější?
Domingo byl krásný a elegantní, ale pro mne byli nejvěrohodnější argentinský tenorista Luis Lima a Američan Stephen O'Mara. Tito dva zpívající herci se Josému dostali takříkajíc pod kůži.
Měla jste talent od přírody?
Byla jsem plachá dívka, takže pro mne nebylo snadné vystupovat na veřejnosti. Vyrůstala jsem v rodině, v níž všichni zpívali, dokonce jsme tvořili pěveckou skupinu. Můj bratr zpíval sóla, ale jednoho dne onemocněl a maminka řekla: Denyce, teď budeš zpívat ty. Bylo to v kostele. Tam bylo mé první publikum.
Před několika lety jste prošla hlasovou krizí. Co se vlastně stalo?
Měla jsem i další problémy. Trpěla jsem úpornými bolestmi hlavy a depresemi. V naší rodině však vždy vládla víra a také já věřím, že si mne vybrala sama hudba. Vrátila jsem se roku 2001. Silnější a lepší.
Zpívala jste i prezidentům na stadionu. Co pro vás byl největší zážitek?
Bylo to vždy výjimečné, ať už inaugurace George W. Bushe nebo pohřeb Geralda Forda. Silným zážitkem byla i bohoslužba po útocích 11. září 2001 a něco zcela jiného zase otevření washingtonského stadionu Nationals Park, kde jsem zpívala americkou hymnu.
Chtěla byste zkusit i nějakou českou roli?
Ježibabu z Rusalky. Už jsem to navrhla mému agentovi, takže teď budeme hledat produkci.
