Nevadí vaší rodině, že k ní ve svých textech mluvíte tak otevřeně?
Moje rodina mou hudbu prakticky nikdy neslyšela s výjimkou matky, která si něco vyslechla v posledních letech svého života. Nevyrůstal jsem v prostředí, kde by mi řekli - to ti přejeme synu.
Spousta hudebníků své dílo nerada vysvětluje. Vám otázky na to, co jste daným textem myslel, nevadí?
Naopak, rád vše vysvětlím, protože pokud lidé textům neporozumí, písně pak ztrácejí svůj význam.
V tom případě - proč jste se rozhodl zpívat o Mikim Dorovi, obdivovaném americkém surferovi, kterému však mnozí vyčítají jeho často nevhodné a agresivní chování?
Mě takoví lidí inspirují - bikeři, ztroskotanci, vládci, expřítelkyně, feťáci, ale za tímto nebyla nějaká velká rešerše. Dozvěděl jsem se o něm asi deset minut předtím, než jsem tu písničku napsal.
Nejnovější deska měla několik verzí. Kromě té finální jste všechny ostatní postupně zničil. Nebylo vám to líto?
Ne, neměly tu správou energii, takže jsem byl spíše rád, že jsem se jich zbavil.
Často zpíváte o tématech spojených s maskulinitou a úlohou mužů ve světě. Sehrála v tom nějakou roli aktuální kampaň MeToo?
Ne, o tom, ani o žádné moderní digitální kultuře já nic moc nevím. Běžný veřejný život je mi hodně vzdálený, nijak se na něm nepodílím. Noviny jsem nečetl od té doby, co se Trump stal prezidentem a obecně nechci veřejně hlásat své názory na aktuální dění. To nemám dělat, takový nejsem.
Deska se jmenuje Freedom (v českém překladu svoboda, volnost, pozn. red.). Osvobodila vás v něčem?
Ne, jakákoliv svoboda je velmi nestálá a pomíjivá. Takže bych klidně mohl přijít s nějakým velkým odhalením nebo spirituálním zážitkem, což se i stalo, ale pak z té cesty najednou sejdu a všechno, co jsem našel, velmi rychle zmizí. Takže Freedom jakožto svobodu jsem zažil na pár prchavých momentů.
Čím starší kapela Amen Dunes je, tím více lidí se podílí na její hudbě. Bylo pro vás těžké si postupně k sobě přizvávat více a více umělců?
Když přijde na mou hudbu, nedělám kompromisy. Vím, že já jsem tady šéf a navíc si vždy přizvu kolegy, kteří sdílí mou lásku k detailu a věnují hudbě maximální pozornost. Pak už do toho nemusím moc mluvit, protože jim věřím. Takže k žádným kompromisům a naopak střetům ega nedochází.
V Česku jste ještě nehrál. Jak vás na něj kolegové připravili?
O českém publiku jsem slyšel skvělé věci. Údajně je velmi zapálené a nadšené ze zahraničních kapel, takže bych si to měl moc užít. Kdyby mi chtěl někdo něco zajímavého ukázat, budu moc rád.
