Amatérské divadlo se nebojí experimentů

Nebe nad Hronovem v sobotu rozzáří závěrečný ohňostroj, který ukončí nejvýznamnější přehlídku amatérského divadla v zemi. Jiráskovo divadlo a sál Josefa Čapka do konce léta utichnou, od náporu si oddechnou i místní restaurace, které během Jiráskova Hronova prakticky nezavírají.

Festival ze sebe dávno shodil nános komunistické oficiózní přehlídky a každý rok láká přívaly batůžkářů, kteří přijíždějí nejen jako studenti hronovských divadelních dílen a účastníci kritických seminářů, ale také jako běžní diváci.

Rok od roku je bohatší vedlejší program, který se dávno neomezuje na dechovky a mažoretky v parku, ale přináší akce kvalitou vyrovnané hlavnímu programu. Letos v Hronově rozbilo divadelní stan Stan d'art pražské divadlo Vosto5, zahrálo královéhradecké DNO, David Vávra s Radovanem Lipusem uvedli předpremiéru dokumentu Jiráskův šumný kraj.

V rámci přehlídky ještě stačil ministr kultury Pavel Dostál předat cenu ministerstva teatrologovi Janu Císařovi za přínos amatérskému divadlu.

Amatérské divadlo, alespoň podle rozkvětu hronovské přehlídky soudě, prožívá po útlumu ze začátku devadesátých let opět šťastné roky. Soubory sledují moderní proudy v dramatice, často se zaměřují na palčivá společenská témata, dovedou rychle vyhmátnout nové talentované dramatiky.

„V amatérském divadle existuje velmi silná linie, která okamžitě reaguje na problémy naší doby, objevují se texty rodící se přímo pro soubory. Amatéři zpracovávají témata, které v profesionálním divadle nevidíte, asi i proto, že jsou více zakotvení v syrové a ničím nepřikrášlené realitě než profesionálové,“ uvažuje teatrolog a lektor hronovských představení Jan Císař.

Podle Císaře se divadelníci nebojí ani jevištních experimentů. „Řada souborů se zaměřuje na vizuální divadlo obrazů,“ dodal. Amatérské divadlo také přímo inspiruje profesionální scénu.

Právě na Jiráskově Hronově se režisér divadla ABC Milan Schejbal nadchl pro autorskou „interaktivní“ komedii Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka z pera autorů sdružených kolem divadla V.A.D., hru Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, kterou má na repertoáru zlínské divadlo a pražské Divadlo v Dlouhé, napsal René Levínský pro soubor Nejhodnější medvídci.

Na uvedení v profesionálním divadle čeká Josef Tejkl, který zabodoval v soutěži Alfréda Radoka o původní českou hru a který loni zaujal funebráckou fraškou Amatéři. Letos se představil s hrou na pomezí kabaretu Solný sloupy, ve které si vyřizuje účty s českou politickou scénou.

Solný sloupy se odehrávají v odpudivém, stísněném paneláku neboli v jedné velké „zavšivené“ palandě, kam si například za sexuálními hrátkami zaskakují „těžce pracující“ poslanci. Tejklova hra vzbudila v Hronově značnou pozornost, byť většina diváků prý z přemíry hnusu valícího se z jeviště raději sál opouštěla.

Ořechovské divadlo z Ořechova u Brna vystoupilo v pondělí 9. srpna 2004 na festivalu Jiráskův hronov s představením Po všem hovno, po včelách med.