Zním nafoukaně? Prostě si jen děláme, co chceme, říká klávesista Alt-J

  16:57aktualizováno  16:57
Arogantní, divní, nabubřelí. Britská kapela Alt-J už si vysloužila celou řádku nelichotivých přízvisek. Skutečnost jim však nemůže být více vzdálená. Důkazem budiž nedělní koncert v pražském Foru Karlín. Tři kamarádi, kteří se potkali na Univerzitě v Leedsu, si z toho však hlavu nedělají. Potvrzuje to i klávesista Gus Unger-Hamilton v rozhovoru pro iDNES.cz.

Klávesista kapely Alt-J Gus Unger-Hamilton během koncertu v pražském Foru Karlín (4. února 2018) | foto: Peter Fulop / Fource

S přestávkami jste od dubna na cestách. Už se dostavila únava?
Beru hodně drog, haha. Ne, dělám si srandu. Cestování někdy může být únavné, to ano, ale máme nejlepší práci, jakou jsme kdy mohli dělat. Muzikant, co tvrdí, že na turné tvrdě pracuje, lže.

To asi kolegy trochu naštvete.
Jenže je to tak. Je tu spousta lidí, kteří dělají práci za nás. My už si jen vychutnáváme živé hraní. A to opravdu není zase tak únavné.

Fotogalerie

Takže čas od času stihnete napsat novou písničku?
I to se občas stane, ale upřímně, nejsme kapela, která by ze sebe chrlila song za songem. Nejlépe se nám pracuje doma v Londýně, kde si najdeme nějaké staré prázdné skladiště, to proměníme ve studio a můžeme tam beztrestně hlučet a zkoušet nové zvuky.

Máte nějaký rozvrh?
Jasně, klasickou pracovní dobu. Skládáme většinou tak od jedenácti do pěti, od pondělí do pátku.

To zní skoro jako klasické chození do práce.
Ale přesně tak to je! Je to jako chodit do kanceláře. Po cestě si vyzvednete ranní kávu, skládáte hudbu, jdete na oběd, skládáte další hudbu a jdete domů. Je to rutina, ale já ji mám rád.

Alt-J

Primavera Sound 2015: Alt-J

Britská kapela Alt-J vydala první desku v roce 2012. Nesla název An Awesome Wave a skupina tehdy ještě čtyř muzikantů za ni získala prestižní hudební cenu Mercury Prize. Po odchodu Gwila Sainsburyho následovalo v roce 2014 vydání druhého alba This Is All Yours, které kapele vyneslo první nominaci na Grammy. Nejnovější nahrávka nese název Relaxer. V Česku Alt-J zahráli loni na festivalu Colours of Ostrava. Vůbec poprvé se ale v tuzemsku objevili v roce 2015.

Asi ji trochu znáte z dob, kdy jste měl v Londýně restauraci. Co má muzika společného s jídlem?
Když vymyslíte skvělé jídlo, tak ho neuvaříte jen jednou. Musíte je dělat znovu a znovu. Stejné to je, když složíte dobrou písničku. Taky ji pak hrajete pořád dokola. I při stém opakování si ale musíte udržet vysoký standard, to je zásadní. Protože to je to, co dělá vaši práci dobrou – neustálá snaha.

Takže dobrého kuchaře a dobrého muzikanta dělá...
... deset procent talentu a devadesát procent vytrvalosti.

Chce to ale i notnou míru vnitřní svobody. Nenechat se příliš ovlivnit, zůstat originální. To je určitě jeden ze základů úspěchů Alt-J.
Víte, my asi ani nevíme, jaké trendy teď jsou. Slyšel jsem, že časy nepřejí rockové hudbě a kytarám. Nám je to ale jedno. Nejsme tady, abychom byli součástí nějaké scény.

To je teď pěkná nahrávka všem, kteří tvrdí, že jste arogantní.
Znělo to celkem nafoukaně, že? Ale co, je to tak. Děláme si, co chceme. Tak to vždycky bylo a snad i bude.

V létě plánujete v New Yorku obehnat zvukovou technikou celý stadion. Je to další snaha Alt-J se odlišit, nebo vás už nebaví klasické show?
Od té doby, co jsme vydali druhou desku This Is All Yours, se snažíme, aby naše koncerty byly co nejpůsobivější. Experimentujeme se světlem i projekcemi. Máme skvělý tým zvukařů. Takže teď, kdy se zvuková technika zlepšuje každým dnem, je na čase, abychom toho využili. Chceme být průkopníky audiovizuálních zážitků na koncertech. Když promýšlíme naše desky do detailu, chceme to tak dělat i s živými vystoupeními.

Dá se s takovou aparaturou cestovat? Vydat se na turné?
Dá, ale je to hodně drahé. Prozatím se budeme muset spokojit s tím jedním koncertem v New Yorku.

S celebritami nepaříme, tvrdí kapela, již poslouchá i Ellie Gouldingová

Proč tak pro vás zásadní show neuděláte raději v domovské Británii?
V New Yorku jsme nehráli asi tři nebo čtyři roky, takže se to teď hodí. Navíc je to pořád jedno z největších měst v USA i na světě.

Hlídáte si vlastně, kde hrajete?
Ne, to necháváme na promotérech a bookingových agenturách. Hrajeme tam, kde nám řeknou. Samozřejmě jsou místa, kde bychom raději nehráli, ale nemáme moc na výběr.

Vám osobně se hraje nejlépe kde?
Mám rád londýnskou Brixton Academy a velká divadla s balkony, kde jde cítit historie. Taky se mi dobře hrálo v Aragon Ballroom v Chicagu. 

A kde by se konal vysněný koncert Guse Unger-Hamiltona?
Líbila by se mi Opera v Sydney. Není to pro moc posluchačů, kapacita se pohybuje kolem pěti a půl tisíce lidí, hráli jsme už o dost větší koncerty. Jenže prozatím je to pro nás neskutečně drahé.

Tak třeba někdy v budoucnu. Možná s další deskou? Třetí album Relaxer sice vyšlo teprve loni, ale rýsuje se něco?
Nemám ani ponětí, jak by mohla další deska vypadat! Teď se soustředíme na živé hraní, na konci roku si dáme na chvíli přestávku a pak zjistíme, co bychom chtěli dělat tentokrát. Ale nějaké to album v roce 2020 by bylo fajn.


Nejčtenější

RECENZE: Předvánoční thriller. Švehlík je pilot, který létal s královnou

Záběr z filmu Balada o pilotovi

Skutečný příběh stojící za Baladou o pilotovi, jejíž premiéru vysílala ČT v neděli, je ještě silnější než jeho...

PRVNÍ DOJMY: Vy jste ti od Pohlreicha? Startuje pořad Ano, šéfová!

Moderátoři pořadu Ano, šéfová!

I kdyby se přetrhli, Jitka Pagana a její syn Santo, kteří v pořadu Ano, šéfová! převzali štafetu Zdeňka Pohlreicha v...

RECENZE: Rédl je jako Rudý kapitán. Čili přehnaná estébácká kovbojka

Záběr ze seriálu Rédl

Kam se hrabe slavná Chobotnice z mafiánské Sicílie na čtyřdílný thriller z naší historie, jenž pod jménem titulního...

Bez Spaceyho ztratil Dům z karet smysl, litují mnozí fanoušci seriálu

Robin Wrightová jako prezidentka v poslední řadě Domu z karet

Netflix zahájil vysílání nové řady seriálu Dům z karet, závěrečné a současně první bez klíčové postavy Franka...

Zemřel Stan Lee, spolutvůrce komiksového světa značky Marvel

Stan Lee

Ve věku 95 let zemřela legenda komiksu Stan Lee, který byl spolutvůrcem proslulé značky Marvel. O smrti muže, který se...

Další z rubriky

Ondřej Ruml s Bolkem Polívkou vyprávějí vánoční Zapomenutý příběh

Ondřej Ruml

Ondřej Ruml nazpíval album Zapomenutý příběh. Jde o desku vánoční, avšak ne zcela tradiční. Posluchači tu sice najdou...

Vrací se Dido. Slavná zpěvačka nultých let zahraje poprvé v Česku

Dido

Britská zpěvačka Dido po patnácti letech vyjíždí na světové turné, které poprvé v její kariéře zahrne i Českou...

VIDEO: Konečně klip, v němž nehraju, chválí Lenny režiséra Okamuru

Zpěvačka Lenny

Singl a videoklip Home je již druhou ochutnávkou z připravované druhé řadové desky, kterou Lenny chystá ve spolupráci s...

Dětská fantazie vs. realita dospělých: Máme děti ve fantazírování brzdit, nebo podporovat?
Dětská fantazie vs. realita dospělých: Máme děti ve fantazírování brzdit, nebo podporovat?

Bujná fantazie k dětem neodmyslitelně patří. Její používání znamená, že vývoj probíhá v pořádku. Kromě toho je důležitá pro rozvoj slovní zásoby a pro celkovou kreativitu. Jak tyto kvality u svých potomků podporovat? A je potřeba je někdy i usměrňovat?

Najdete na iDNES.cz