Stejná drtivá valivá energie, stejně temné až ponuré písničky, stejně osobitá a jasně rozpoznatelná kytara. A jistě, chtělo by se ještě dodat: stejně nezaměnitelný mrazivý zpěv.
Umíte si představit U2 bez Bona? Nebo pokud zůstaneme v Seattlu, Nirvanu bez Kurta Cobaina či Pearl Jam bez Eddieho Veddera? Asi těžko. Stejně jedinečný a zdánlivě nenahraditelný byl ale i zesnulý frontman Alice In Chains Layne Staley. A vida – kdyby se člověk nedíval v úterý na jeviště, skoro by si mohl myslet, že za mikrofonem stojí jeho duch.
Nový vokalista William DuVall zpívá jistě a má velký rozsah i hlasovou kapacitu. A kromě toho "umí" takřka dokonale Laynea Staleyho, a to včetně jeho typického jedovatého kňourání. (S charismatem už je to trochu slabší, ale nikdo není dokonalý).
Na jedné straně je to asi trochu smutný příběh, z jiného pohledu ho však příznivci kapely jistě vítají jako skvělou náhradu, protože dostávají písničky tak, jak je znají a mají rádi. Je to zkrátka jiné kafe, než když Paul Rodgers zpívá s Queen... Stejně perfektně se prezentuje také dvojhlas s kytaristou Jerrym Cantrellem – další typický poznávací znak starých Alice In Chains.
Suma sumárum těžko najít zásadní rozdíly oproti koncertní formě kapely v dobách její největší slávy. Možná má Cantrell méně vlasů, ale ani to není z dálky dost dobře poznat. Navíc nový repertoár z letošní velmi podařené comebackové desky Black Gives Way to Blue hravě zapadne mezi staré osvědčené hity.
Neznalý posluchač by upřímně stáří písniček absolutně nerozeznal, což hovoří zcela ve prospěch současné sestavy: nejenže umí uvěřitelně a autenticky prezentovat svůj dávný úspěšný repertoár, ale navázala na něj novými věcmi srovnatelné úrovně. A muzikanti jsou si toho dobře vědomi, protože se při koncertě na prověřené skladby nespoléhali a zahráli poměrně velkou část výše jmenované novinky.
Dramaturgie koncertu byla celkem předvídatelná. Nejdřív pár starších věcí na rozehřátí publika, pak relativně dlouhý blok z nové desky a závěrečný proud známých fláků včetně těch největších hitů Would? a Rooster v přídavku. Citlivě vybrané projekce na plátně přitom místy podkreslovaly mrazivou atmosféru hudby, chvílemi byly naopak ironické a vtipné.
Obecně se asi dalo čekat, že Alice In Chains zahrají víc singlů, celá řada těch nejoblíbenějších vůbec nezazněla. Na druhou stranu je sympatické, že se kapela dívá spíš do budoucnosti než do minulosti. A podle reakcí publika se dalo soudit, že bylo s podobou koncertu víc než spokojené. Právem.
Alice In Chains
Praha, Lucerna, 24. listopadu
Pořádala agentura Live Nation
Hodnocení MF DNES: 80 %
