Ve způsobu, jakým své společenství vedli, začala totiž spatřovat sektářské tendence. A tak se rozhodla odejít a svůj svět si ve 34 letech znovu poskládat. Dopomohlo jí k tomu sepsání knihy Ink s českým podtitulem Tajemství kůže.
Ink je anglický název pro inkoust. Právě ten se ve formě tetování vpíjí do kůže hrdinů začínající autorky pokaždé, když se v jejich životě odehraje něco zásadního – láska, rozchod, smrt blízkého, studium. Po smrti pak z každého člověka kůži stáhnou a obalí jí knihu, osobní příběh každého člověka. Komise poté podle jednotlivých kreseb soudí, jak hodnotný život daný člověk žil a zda se kniha jeho života bude moct vrátit pozůstalým, nebo bude zničena.
Celá zápletka knihy spočívá ve snaze dívky Leory zabránit komisi, aby zničila knihu jejího zesnulého otce. Krátce po jeho smrti totiž odhalí, že právě on pomáhal vzbouřencům, kteří odmítli vpisování do kůže.
Jak nastíněný děj dokazuje, Ink není ničím jiným než čistokrevnou young adult literaturou, tedy žánrem pro dospívající. Vymyká se snad jen ústřední myšlenkou o společnosti, ve které lidé nemohou před ostatními nic skrývat, protože je vše vidět. Ale jinak kopíruje u mládeže již ověřený koncept v duchu sérií Divergence nebo Hunger Games.
Ink čekají ještě další dvě pokračování a v hlavách filmových producentů už určitě vzniká sen o teenagerské sérii, která by zase jednou lámala prodeje lístků.
