RECENZE: Palánova Miss exitus přináší absurdní požitek ze čtení o smrti

Emočně silný román je novinka Aleše Palána Miss exitus popisující příběh pracovnice domácího hospice. Autor v něm pro vypravěče zvolil nezvyklou druhou osobu jednotného čísla.

Spisovatel Aleš Palán | foto:  Dan Materna, MAFRA

Devětadvacetkrát už byla pracovnice domácího hospice Ema u lože umírajícího, aby ho doprovodila na druhý břeh. Nyní, tedy potřicáté, prožívá definitivní odchod paní Neomytkové, kdysi rodinné přítelkyně.

Má v tomhle pošmourném prosincovém ránu poněkud kocovinu, protože předchozího večera zapíjela drsný rozchod s přítelem, policistou Emilem. Ale ačkoli nemá službu, k Neomytkovým musí, neboť ji o to požádal syn staré ženy, padesátiletý abstinující alkoholik a psychiatrický pacient Boris. Maminka se tolik chtěla dožít Vánoc, Štědrý den sice ještě není, ale dalo by se to jistě nějak nasimulovat…

Dokonalý závěr

Aleš Palán, který léta spolupracuje s Asociací hospicové a paliativní péče a o umírání tudíž hodně ví, zvolil pro román Miss exitus neobvyklou formu – druhou osobu jednotného čísla, takže vyvolává dojem, že Ema svůj příběh vypráví sama sobě. Na čtení je to snad trochu náročnější, ale zase to autorovi umožnilo neobyčejně úspěšně působit na city. Román je emočně tak silný, že jemnější povahy může až mrazit, přitom o nějaké citové vydírání rozhodně nejde.

Navíc Palán skvěle ovládá češtinu jak „literární“, tak hovorovou, a občasné vulgarismy sází trefně jak střely do terče. Třebaže je to u tak závažného tématu až absurdní, číst Miss exitus je skutečně požitek.

Lze-li mít k románu nějaké výhrady, pak se týkají postav, jež jsou vystavěné trochu podle šablony. S výjimkou Zuzky, která vytváří svůj studijní projekt z fotografií mrtvých a teď se snaží vetřít k Neomytkům pro závěrečný snímek, jsou víceméně dojemné.

Miss exitus

80 %

autor: Aleš Palán

nakladatel: Prostor

Jak paní Neomytková, která se v posledních chvílích na tomto světě probere, aby Emě osvětlila dávné tajemství, tak běžného života neschopný Boris, a nakonec i laskavá, byť občas záchvatům zlosti podléhající Ema, která krade v parku větvičky, aby se pokusila vytvořit vánoční atmosféru.

Ale vlastně ani to čtenáři, pohlcenému temnou historií, nevadí. A ještě dlouho po poslední stránce románu bude uvažovat, jestli se v Emě rodí naděje, nebo jakýsi cynismus. Závěr Palánovi vyšel dokonale.