V noci z 26. na 27. listopadu, před plánovanou generální stávkou, zasáhla armáda. Nejen u nás, ale v celém východním bloku to komunisté za bratrské pomoci Sovětského svazu uhráli. Bůhví co se stalo s Michailem Gorbačovem. Tisíce lidí se ocitají ve věznicích, na popravištích nebo prostě zmizeli, jako Majin manžel.
A děti? Holčička Magdalena zvaná Magda, jejíž příběh tvoří druhou linii Listopádu, vyrůstá s mnoha dalšími v „ozdravovně“, ve skutečnosti uzavřeném pasťáku, kde si stát důslednou výchovou k totální poslušnosti, oddanosti režimu a fízlování pěstuje své budoucí kádry.
Děti samozřejmě všemu věří, i tomu, že jejich rodiče byli zrádci a že se jich zřekli. „Když jsem pochopila, že stát se o mě postará, mé dětské duši se ulevilo,“ přiznává si malá Magda, ztotožňujíc „ozdravovnu“ se státem. „Vysoké stropy a dlouhé chodby státu vypadaly pevně a mříže na oknech mi dodávaly pocit jistoty.“
Mornštajnová rozprostřela děj své knihy přes tři desetiletí, střídá kapitoly o Maje, psané ve třetí osobě, s ich-formou Magdina vyprávění. A do toho je vloženo několik Majiných dopisů ztracené dcerce Leničce, neboť pouze přání znovu se sejít s dětmi, o jejichž osudu nic neví, ji ve vězení udržuje při zdravém rozumu. Ale forma a v podstatě konvenční styl psaní jsou v tomto příběhu druhořadé, stejně jako fakt, že některé postavy jsou poněkud ploché. Důležitá je atmosféra a její líčení ve věznici, v pasťáku i ve společnosti zvládá Mornštajnová výtečně – Listopád rozhodně není pouhými hrátkami s alternativní historií.
ListopádAlena Mornštajnová Host, 2021, 303 stran |
Autorka svou krutou a místy až k pláči dojemnou dystopii zasadila do kulis reálného socialismu, který přežil a nabírá snad ještě nechutnější podobu. Na hranicích jsou ostnaté dráty doplňovány zdí, auto skoro nikdo nemá, a pokud ano, benzin je stejně jen pro kádry, a hlavně se musí sklopit hlava, poslouchat a nepochybovat.
Když je Maja po patnácti letech propuštěna z kriminálu, není to akt milosti, ale nutnost, musí se totiž uvolnit místa pro nově zatčené – ostatně zbylých pět let trestu si má odpracovat v jedné vesnické prasečkárně. Kdesi ve světě sice třeba funguje internet, ale i ten je ve zdejších podmínkách jen pro vyvolené. A neustálé ponižování vede lidi k řevnivosti a snaze alespoň něco pro sebe získat, bez ohledu na druhé.
Jak s přibývajícími stránkami příběh sílí a nabývá na naléhavosti, člověk se přistihuje, že zoufale touží, aby Listopád skončil happy endem. Ale copak v tomhle beznadějném světě může něco dopadnout dobře?
