Britney Spears

Britney Spears - promo snímek k albu Blackout | foto: SONY BMG

Album je u Britney vedlejší produkt skandálů

  • 2
Britney Spearsová bývala docela dobrá zpěvačka. Když se v roce 1999 objevila s dravou melodií Baby One More Time, mluvilo se dokonce o hlavní představitelce nové postmadonnovské generace ženských hvězd taneční scény.

Dnes je z ní v necelých šestadvaceti monstrum z bulvárních deníků, srovnatelné asi jen s Paris Hiltonovou. Nová deska proto působí jen jako vedlejší produkt všech skandálů.

Pokud si však myslíme, že nám její páté album Blackout pomůže dešifrovat virtuální realitu jménem Britney Spearsová, jsme na omylu. Jen přidá další pochyby, zda celý ten její šílený mediální obraz není stejná manipulace s veřejným míněním.

Co novinka přináší? Ani nadšení, ani zklamání. Když si zpěvačka může najmout nejlepší producenty, aby jí vytvořili originální skladby i zvuk, nemůže album dopadnout špatně.

Koneckonců, ani Hiltonová, jež neumí vůbec zpívat, nenatočila úplně špatnou desku. Ale od Britney čekáme výkon opravdové zpěvačky.

Místo toho je její hlas na většině snímků oblepen echem a tolika filtry a playbacky, až se v nejlepších skladbách Gimme More, Piece Of Me a Radar zdá, že je zpívá robot s nasamplovaným tenkým hláskem Janet Jacksonové. Nejsou to však nezajímavé kompozice.

Tým kolem Spearsové přichází i s řadou dalších umělých zvuků, které zaplňují prostor mezi rytmickou stopou skladby a zpěvaččiným hlasem. Nezřídka to jsou futuristické kosmické efekty, které mají rysy, jež bychom ještě před třiceti roky považovali za nejzazší avantgardu rocku nebo vážné hudby.

Ani dneska to není moc lidová muzika. Není proto logické, že potřebná lidovost se musí vytvořit pomocí marketingových poselství okolo intimního života cáklé zpěvačky? Lidé dnes nedají ani na doporučení, že je něco dobré, ale to, co udělá známá výtržnice, je zajímá.

Že Spearsové přináší na svém pátém albu hudbu umělohmotnou, sterilní a neživou, o tom není pochyb. Z hlediska řemesla je hodně dobrá, ale není v ní láska, není v ní sex, není v ní radost ani smutek.

Člověk poslouchá populární hudbu kvůli emocím, proto ho tak dojme, když nemotorný tlouštík Paul Potts v televizní soutěži zazpívá hluboko ze srdce Nessun dorma, ale po zkušenostech se slavným propadákem Mariah Carey je na místě otázka, jak běžný posluchač posoudí, že deska Britney Spearsové je dobrá nebo špatná, když jejím cílem (nikoli chybou) je citová sterilita?

Nijak. Musí buď naskočit do stejného vlaku, nebo se na ni dívat zvenku a lamentovat, kam se ten svět řítí.

Britney Spears: Blackout
CD, délka 43:37 minut, doporučená cena 378 korun.
Hodnocení MF DNES: 60 %