To se však v poslední době začíná měnit. S nástupem pirátského kopírování alb a nelegálního stahování z internetu každoročně klesají prodeje alb.
V Česku i přes zlevňování cédéček meziročně o osm procent. Proto se hudebníci začínají živit hlavně na pódiích a na klasická CD už tolik nespoléhají.
Rozjíždí se i prodej hudby přes internet a stahování přímo do mobilních telefonů. Tržby z těchto digitálních prodejů činily letos od ledna do září 16,5 milionu korun, což je meziroční nárůst o 80 procent.
Přesto je to asi jen osm procent trhu, což je méně než například v USA, kde se takto prodá dvakrát tolik hudby.
Většina oslovených hudebníků se shodne, že živit se jen nahráváním a běžným prodejem hudby dnes už prakticky nelze ani u nás.
"To by šlo, kdyby se prodalo sto tisíc cédéček, to se v Česku ale asi nikdy nepovede," myslí si Richard Krajčo ze skupiny Kryštof.
Jedinou cestou, jak přežít, je tak podle něj koncertovat a zároveň se přizpůsobovat novým poměrům.
"U naší skupiny je to tři ku jedné pro koncertování. Je to pro nás hlavní zdroj obživy. Navíc lístek na koncert si nikdo nevypálí," dodává Krajčo. Stejně hovoří Josef Vojtek, zpěvák skupiny Kabát.
Internet a kopírování mění v posledních letech celosvětový hudební trh a zároveň s tím i myšlení zpěváků i vydavatelů. Album se pomalu mění z klasického produktu spíše na reklamní nosič propagující kapelu a její koncerty.
Revoluční počin se v poslední době objevil například ve Velké Británii, kde rocková skupina Radiohead vydala své nové album pouze na internetu a navíc za cenu dobrovolnou. Do běžného prodeje se dostane až se zpožděním.
"Chtěli si udělat reklamu zadarmo a to se jim povedlo," říká o tom Tomáš Filip, ředitel české pobočky Universal Music. Podle něj ale není možné, aby tohle dělalo více kapel, protože by tento efekt přestal brzy fungovat.
Navíc v českých podmínkách by byl podobný projekt pravděpodobně finanční sebevraždou. Placená hudba z internetu totiž stále nemá velký komerční úspěch. Ale stahování skladeb a vyzváněcích melodií do mobilů už může tvořit zajímavý příjem.
"Jde o korunové položky z písničky, kterou si někdo stáhne do mobilu," říká Krajčo. Jedno stažení stojí kolem čtyřiceti korun, autoři z této částky mohou získat až čtyři koruny.
V loňském roce se nejvíce dařilo skladbě Tabáček od skupiny Chinaski, stáhlo se jí 120 tisíc kusů. To autorům mohlo přinést až půl milionu korun.
Příště bez gramofirmy
V souvislosti s těmito trendy vyvstává i otázka, jestli jsou ještě velká vydavatelství potřeba. Pro koncertování kapela gramofirmu nepotřebuje.
"Uvažovali jsme, zda neodejdeme od vydavatele. Jsme v postavení, kdy si to můžeme dovolit, rádi bychom se oprostili od různých smluv, uměli bychom si to dělat sami," říká Vojtek.
Podle Krajča je ale problém v celém systému. Jedině velké gramofirmy mají kontakty a jsou schopny dostat hudbu do televize a rádií. Ty prý zatím slyší jen na velké vydavatelské firmy.
Podle nich však bude spolupráce s umělci pokračovat i přes současné změny hudebního byznysu.
"Vydávání alb není sranda, obsahuje mnoho otravných kroků. Firma je servisní organizace. Je iluze, že by si umělci mohli zajišťovat distribuci sami," míní Vladimír Kočandrle, ředitel české pobočky kolosu EMI.
