Před diváky předstoupil s pětičlennou kapelou a sám se trochu "upozadil". Místo, aby stál vepředu u mikrofonu, obsadil stupínek na místě, kde běžně bývají bicí. Bubeník tak úřadoval stranou ostatních.
Nechtěný vtip
A je třeba říct, že nejen on, ale celá kapela hrála výtečně. Hudebníci byli sehraní – bicí, kytara, basa, klávesy, vše plnilo přesně svůj účel a nikdo nevyčníval. Parsons sám střídal kytaru a klávesy, jednou hrál i na příčnou flétnu. O hlavní zpěv se podělil s P.J. Olssonem, doprovodné vokály obstarali všichni ostatní.
Parsons představil průřez svou tvorbou – novinky i hity. Mluvil málo. Dvě tři písně uvedl, jednou si dovolil vtip, jenž však kvůli jeho huhňavé angličtině nenašel v sále odezvu. To ho pobavilo a nakonec se smáli i diváci.
Publikum tleskalo, leč sedělo, v Kongresovém sále to ani jinak nejde. Lidé se zvedli až ke konci. Tohle však nebyla žádná rocková show, šlo zde především o muziku. A ta byla bezchybná a skvělá.
HODNOCENÍ MF DNES 80 %
