Škoda jen, že z pouhé expozice se nedozvíme mnohé příběhy, které se k fotografiím pojí. Jako je třeba tento: Tono Stano vytvořil svůj Smysl v roce 1992 a od té doby věhlas tohoto snímku jenom roste. Stal se možná nejznámějším aktem minulé dekády. Zahájil to Bill Ewing, když tuto fotku umístil na titul knihy The Body, která se v první polovině devadesátých let stala bestsellerem ve svém žánru a jen ve Spojených státech byla v krátké době vydána třikrát. "Pro mě to byla velká pocta. Já vždy toužil po tom, abych měl takovou knížku o fotografii a lidském těle, ale neexistovala. Takže když vznikla a na titulu byla moje fotka, byla to pro mne obrovská radost," vypráví Tono Stano.
Výstava Akt v české fotografii |
Kurátoři: Vladimír Birgus a Jan Mlčoch |
Císařská konírna Pražského hradu do 4. února 2001 |
Muzeum umění v Olomouci od 10. 5. do 10. 9. 2001 |
V té době dokončovala společnost Metro Goldwin Mayer film Showgirls. "Plakáty měly jít právě do tisku, když lidé z firmy někde viděli tu moji fotografii a řekli si, že svoji původní kampaň musí změnit," vypráví Tono Stano. A následoval do jisté míry humorný kolotoč událostí, kdy z faxu na české straně vylézala jedna podrobnost za druhou a jedna nabídka za druhou, jenže fotograf měl stále jen jednu odpověď: Musím se zeptat pana Ewinga. Filmaři nechápali, oč jde, protože práva na použití fotografie měl Tono Stano. "Jenže já nechtěl dělat nic, co by ohrozilo tu knihu a pana Ewinga. Ten měl ale právě dovolenou a byl v Paříži, nikdo nebyl schopen ho dostihnout. Takže se to protahovalo a Metro Goldwin Mayer naléhali stále více. A pak si to vyložili tak, že se mi zdá malý honorář, ale nechci si jim říkat o nějaké peníze navíc. A tak zvyšovali nabídku, aniž by o tom padlo jediné slovo, až na desetinásobek," vypráví Tono Stano.
Kniha Akt v české fotografii |
Vladimír Birgus, Jan Mlčoch |
KANT ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, Praha 2000 |
nestránkováno, náklad a cena neuvedeny |
Nakonec obchod dopadl dobře - Metro Goldwin Mayer koupili onen nápad - žena, ze které je vidět jen úzký pruh od hlavy až k patě, ale jen tolik, aby si člověk vlastně všechno musel domyslet. V podstatě pak udělali vlastní verzi s představitelkou hlavní role. A pak plakát, který visel všude možně po světě a lákal na trošku skandální film, rozjel celou lavinu napodobitelů.
"Já myslím, že ta fotka, ten nápad je přitažlivý hlavně tím, co na ní není, protože dává každému prostor pro vlastní dotvoření. Proto to tak zaujalo lidi od reklamy i z jiných oborů, protože je to taková výzva," předpokládá český fotograf. Napodobitelů se vyrojila řada - ve Švýcarsku vede pan Stano soudní spor s významnou firmou, která použila foto ve své kampani, podobně ve Finsku, ve Španělsku...
Asi nejznámější soud ale vedli američtí filmaři proti společnosti, která si do newyorského telefonního seznamu dala inzerát právě s tímto motivem. "S tím vznikl v Čechách omyl, že se s Metro Goldwin Mayer soudím já, ale to nebyla pravda. Šlo o jejich spor, k němuž jsem se připojil na straně filmařů," vysvětluje Stano. V hlavě má také plán udělat výstavu všech možných využití - ať již legálních, či nelegálních - svého nápadu. "Těch variací je již tolik, že by to myslím bylo velmi zajímavé. A v tom případě tam vystavíme i tu vaši titulní stránku (magazínu MF Dnes č. 5)."
Bez názvu, 1968, UPM, Praha. |
Schoulená (Dana), 1972-73, soukromá sbírka, Praha. |
Z cyklu Nahaté portréty, 1980-86, UPM Praha. |
Walkman, 1984, ruční kolorování. |
Bez názvu, asi 1925, soukromá sbírka, Praha |
Akt, kolem roku 1930, České centrum fotografie, Praha. |
Koláž č. 299, 1944, Památník národního písemnictví, Praha. |
Studie, 1940, soukromá sbírka, Praha. |
Tono Stano: Smysl, 1992. |